TYPOGRAFICKÉ A POLYGRAFICKÉ NÁZVOSLOVÍ

Zařazujeme především názvosloví typografické; další jen takové, které je svázané s dnešními činnostmi v oblasti DTP. Názvosloví z oblasti tisku nebo knihařského zpracování tedy v následujícím slovníčku nehledejte.

Slovníček si neklade nároky na zachycení kompletní terminologie ani na nějakou »normativní« správnost výkladu této terminologie. Máte-li však dojem, že jsme některý termín označili špatně, že některé vysvětlení není přesné či vysvětlení některého termínu vůbec schází, oznamte nám to na e-mailovou adresu typotext@idg.cz; děkujeme.

akcenty diakritická »znaménka«, svou početností zvlášť významná v češtině; jsou nad písmeny (á, č, i, ô, ö, ť, ů, ü, ż), uvnitř písmen (ł) i pod písmeny (ç, ę) a označují jejich novou zvukovou kvalitu

akcidence, akcidenční sazba příležitostné tiskoviny s vysokými výtvarnými nároky, zpracovávající se podle grafického návrhu (inzerát, plakát, navštívenka, novoročenka neboli P. F., novorozenka)

ampersand název pro znak & (a, et)

anotace stručný obsah knihy s informací o okruhu čtenářů, jimž je publikace určena (bývá na přebalové záložce, na zadní straně obálky, na rubu titulního listu)

antikva souhrnné označení pro stojatá latinková písma, na rozdíl od vyznačovacích písem skloněných, zvaných kurzívy, a od písem čistě psaného charakteru (Zapf Chancery)

apostrof viz: odsuvník

arch tiskový list papíru, který je potisknut archovým tiskovým strojem – má dvě strany (líc, rub), postupným překládáním archu napůl vždy v ose delší strany vznikají knihařské složky (prvním složením 4stránková, třemi složeními klasická 16stránková)

arch vývěsní (vývěsek) první vytištěný arch, který se poskytuje zákazníkovi k nahlédnutí (v nejnutnějším případě umožňuje u vyšších nákladů zastavit další tisk) a schválení; pokud v současnosti není zákazník u zahájení tisku přítomen, zasílání vývěsních archů postrádá smysl

autotypie reprodukce polotónové předlohy (diapozitiv, fotografie, kresba) rozložením autotypickou sítí na množství tiskových bodů, jejichž různá velikost vytvoří na výsledném tisku dojem míst tmavších a světlejších – k tvorbě autotypických bodů nedochází v současnosti při reprodukci (tj. při skenování), ale až při výstupu, tj. při rastrování před laserovým tiskem nebo před osvitem na film; kvalita reprodukované kresby stoupá s hustotou bodů a s tiskem na kvalitnější povrchově upravený papír (křídový)

barva direktní (tzv. přímá) používá se při požadavku tisku páté barvy u čtyřbarvotisků nebo tehdy, je-li požadovaná barva klasickým čtyřbarvotiskem nesnadno dosažitelná (stříbrná, zlatá) či nemožná (bílá na barevné papíry) – je též možno provést tisk libovolným počtem pouze přímých barev (tzv. Pantone); samozřejmě běžný tisk pouze černou barvou (popř. mutační text) můžeme označit též jako tisk direktní barvou

bod typografický (point) nejmenší jednotka typografického systému (12 bodů = cicero v klasickém typoměrném systému, 12 bodů/pointů = pica v DTP-systémech) měřící v cicerovém systému 0,376 mm, v pica-systému 0,353 mm; v bodech/pointech se udává velikost písma a prokladu (kuželky)

cicero základní jednotka tzv. didotovského (klasického) typografického systému, v němž 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm; pojmenováno podle římského státníka, jehož proslovy byly poprvé vysazeny (roku 1467) písmem této velikosti, což byl tehdy nejmenší stupeň písma

CMYK označení pro barvy stabilizovaného čtyřbarvotisku: C = cyan/azurová, M = magenta/purpurová, Y = yellow/žlutá, K = black/černáviz též: čtyřbarvotisk

Computer to Plate (CTP) výstup (osvit) litografických dat z počítače přímo na tiskovou desku; z klasického výrobního postupu se tak vynechává osvit jednotlivých stránek na film a archová montáž – výroba se tím zpřesňuje a zrychluje

Computer to Press (CTP) označení pro výrobní způsob, při němž jsou data přenesena přímo do tiskového stroje; v ČR to není běžně užívaná technologie, jeden takový stroj byl počátkem tisíciletí instalován v pražském studiu Leonardo

condensed (zhuštění) označení pro úzký typ písma, které je samostatným (kresleným) fontem na rozdíl od počítačového zúžení písma normálně širokého, kde dochází k deformaci písmového duktu (a tudíž je nutné tento postup považovat za nevhodný)

copyright právní ochranná značka na text, ilustrace, fotografie, překlad a design (grafickou úpravu), vycházející z ustanovení Všeobecné úmluvy o autorském právu; nositelem © může být jednotlivec nebo instituce (nakladatel)

číslice skákavé (zvané někdy minuskové) číslice nestejné výšky i nestejně uspořádané vzhledem k účaří; např. nula se podobá malému písmenu »o „, stejnou výšku mívá i jednička, osmička má normální výšku, devítka je v řádku položená podobně jako nula, ale přesahuje dolů pod účaří – tyto číslice jsou vhodné pro akcidenční sazbu, nikoli však tam, kde se číslovky hojně vyskytují a jde o rychlou orientaci a jejich dobrou čitelnost

číslice stránková (paginace) zřetelně umístěná číslice vzestupně označující stránky tiskoviny – používají se většinou arabské číslice, římské výjimečně v přílohách anebo k rozlišujícímu číslování obvyklém např. u programových manuálů (I -1, I -2II-1 atd.); na takových stránkách knihy, kde číslování není nutné a rušilo by (titulní list, vakáty, tiráž), se vynechává

čtverčík v kovové sazbě výplněk, ve fotosazbě a v DTP-sazbě mezera, stejné šířky i výšky, a to velikosti právě sázeného písma (v 8bodovém písmu tedy šířkově 8 bodů, výška je 8 bodů automaticky; matematicky se dále dělí (1/2, 1/4, …)

čtyřbarvotisk stabilizovaný princip tisku, kdy vzájemným soutiskem čtyř základních normativně definovaných barev (žlutá, purpurová, azurová a černá) lze na výtisku dosáhnout jakéhokoli barevného odstínu

dedikace viz: věnování

deleatur (latinsky budiž škrtnuto) korekturní znaménko, které označuje, co má být ze sazby vypuštěno; dříve se užívala značka podobná řeckému malému písmeni théta, nověji se má užívat značka podobající se řeckému malému písmeni delta

diagram, graf grafické znázornění jevu nebo procesu; známe např. plošný, koláčový, čárový, sloupcový, obrázkový – vepsaným textům do diagramu/grafu se říká legenda

divis viz: spojovník

doslov (řecky epilog) autorův, popř. redakční dovětek na konci díla; zatímco autorův doslov vždy zachovává stejný typ písma, jakým je sázen základní text, redakční doslov může být odlišen řezem písma (kurzíva)

dotažnice (akcentová, horní, střední, základní neboli účaří, dolní) pomocné horizontální linie, které slouží ke konstrukci písma a ovlivňují poměr jeho částí

DPI (dots per inch) jednotka uvádějící kvalitu vstupních a pracovních dat, např. kvalitu skenovaného obrázku – počet rozlišovaných jednotlivých bodů na délku jednoho palce (2,54 mm); např. obvyklé potřebné rozlišení polotónových obrázků 300 dpi představuje, že se obrázek v ploše čtverečního palce (2,54 krát 2,54 cm) skládá z 90 000 jednotlivých bodů – pro srovnání, typický obrázek, který lze stáhnout z webových stránek, mívá 72, nanejvýš 96 dpi a je pro profesionální tisk absolutně nepoužitelný

druh písma kategorie sloužící k odlišování a umožňující pojmenování jednotlivých typografických písem (Baskerville, Helvetica, Times, Univers); druh písma, např. Garamond, v sobě zahrnuje obvykle více řezů (obyčejný, kurzívový, polotučný aj.), což zároveň se všemi stupni těchto písmových řezů označujeme pojmem »(písmová) rodina«

dřík písmena hlavní svislý nebo šikmý (nikoli oblý) tah písmena

DTP z anglického Desk Top Publishing – systém, umožňující vytvářet a editovat dnes i nejnáročnější tiskoviny, skládající se z příslušného programového vybavení a počítače, ovládajícího další spolupracující přístroje: skener, tiskárnu, popř. osvitovou jednotkou (s vyvolávacím automatem); základní vybavení, jímž je minimálně počítač, se vejde na běžný kancelářský stůl – v širším významu tak označení DTP vyjadřuje tendenci vzniku sazby u jednotlivců, na rozdíl od praxe do druhé poloviny 20. století, kdy sazba vznikala výhradně ve specializovaných střediscích-tiskárnách

dubleta dva (popř. tři) jazykově správné tvary slova, např. archiv i archív, tuberkulóza i tuberkulosa atp.

duktus písma vzájemný poměr tloušťky písmových tahů; mění se podle velikosti písma a je jednou ze složek, určujících charakteristické znaky určitého druhu písma – může být nevhodně narušován extrémní deformací písma (zužování, rozšiřování)

dvojtečka znak, který se v běžném větném smyslu přisazuje za poslední znak slova, avšak může být sázen z obou stran těsně (např. ve sportovních výsledcích nebo mezi minutami a sekundami) i z obou stran s mezerami (např. zápis matematického dělení)

EAN European Article Numbering – evropský systém označování výrobků kódem (v základní verzi třináctimístným); do formy kódu EAN lze převést označování tiskovin (viz) ISBN a ISSN

epilog závěr knihy – je-li z pera autora, upravuje se shodně se základním textem; píše-li ho někdo jiný, může být úprava odlišná (např. použitím kurzívového řezu atp.)

errata (z latiny) chyby v tisku; v dobách déletrvajícího tisku, při kterém fungoval insitut tzv. vývěsních archů, takže chyby bylo možno zjistit ještě před dotištěním celé publikace, se zařazovala errata do knihy na poslední arch (před tiráž), anebo se vytištěna na malém lístku vkládala – někdy se tento lístek do knihy vlepoval, což zabraňovalo jeho vypadnutí; v současnosti tato praxe je výjimečná u rozsáhlejších vědeckých knih nebo při vážnější chybě

ex libris (latinsky z knih) původně vepisovaná, později tištěná (formát A7 a menší) vlastnická ozdobná značka majitele knihy, graficky náročně řešená a vlepovaná do levého horního rohu vnitřní strany desek knihy – typický druh akcidenční tiskoviny

exponent zmenšená číslice sázená k horní dotažnici; DTP-programy často nepříliš vhodně nazýván »horní index«

extended (rozšíření) označení pro široký typ písma, které je samostatným (kresleným) fontem na rozdíl od počítačového rozšíření písma normálně širokého (kde dochází k deformaci písmového duktu)

faksimile věrná napodobenina originálního textu nebo ilustrace tiskem (faksimile podpisu)

font v digitální typografii elektronický popis určitého písma, např. Helvetica Bold Italic (Helvetika tučná kurzíva); bitmapový font popisuje znaky jako pevně dané obrazce složené z pixelů, takže každá velikost písma musí mít svůj samostatný popis-font; obrysový font odvozuje znaky ze složitých matematických rovnic (Bézierovy křivky), což umožňuje jedním fontem sázet různé velikosti písma

formát označení pro velikost tiskoviny nebo sazby (nejčastěji se udává v milimetrech), přičemž se vždy určuje napřed šířkou a pak výškou, což vylučuje záměnu v případech, kdy jde o formát naležato; hrubý formát je rozměr tiskoviny během její výroby a je vždy větší než čistý formát, ke kterému se dochází při konečném zpracování – ořezu jedné až všech stran – a v kterémžto rozměru se tiskovina dostává ke spotřebiteli

graf viz: diagram

grafická úprava (anglicky layout) výtvarné uspořádání tiskoviny s použitím původních zdobných nebo ilustračních prvků, nikoli pouze s užitím písmových prostředků; grafická úprava výtvarně uspořádává všechny náležitosti tiskoviny tak, aby tiskovina měla jednotný charakter a plně odpovídala svému poslání; grafickou úpravu by měl navrhovat výtvarník, grafik nebo zkušený typograf, neměla by se tvořit až při lámání publikace způsobem »ad hoc«

grotesk bezpatkové písmo s neodstíněnými tahy nebo jen s minimálními rozdíly v tloušťce tahů; groteskovým písmům se též říká hůlková (Arial, Helvetica)

hlava označení pro horní partii tiskoviny

hlavička (novin, časopisu, tabulky) hlavička časopisu nebo novin stojící v čele tiskoviny je úhledně uspořádána a uzpůsobena pro mutování dat a čísel, dominuje v ní název tiskoviny výrazným, charakteristickým písmem; v tabulce se hlavičkou označuje první tabulkový řádek, text nad kolonkami, který vytváří jakýsi název pro tyto kolonky – text hlavičky proto začíná vždy velkým písmenem nad všemi kolonkami (hlavička může být dále členěná, pak již je počáteční písmeno malé)

hlubotisk princip tisku, kdy se tisková barva přenáší na papír z rozměrově shodných, ale různě vyhloubených bodů – hlubotisk tak z běžných tiskových technik (knihtisk, ofset, sítotisk) nejlépe reprodukuje polotónové předlohy; je ekonomický u nákladů převyšujících alespoň 20 000 výtisků, a proto se jím v současné době prakticky netisknou knihy, ale pouze časopisy

hřbet část tiskoviny-publikace, v níž dochází ke spojení jednotlivých listů či archů; je-li alespoň zhruba 5milimetrový, může být potištěn (text začíná v patě, nikoli v hlavě publikace); z hlediska návrhu postavení sazby na stránce je vhodné u lepených vazeb přihlížet k tomu, aby při rozevření knihy byl i text u hřbetu dobře čitelný

chlebové písmo tradiční označení základního písma tiskoviny

ilustrace výtvarný projev, který jako názorný doprovod literárního díla zpřesňuje nebo rozšiřuje představu čtenáře – ilustrace může být provedena libovolnou uměleckou technikou (fotografie, koláž, kresba, malba, rytina, výkres aj.); je dominantním prvkem na stránce

impressum údaje o místě tisku, tiskaři a roku vydání – dříve na titulním listu, nyní v tiráži (setkáváme se však i s publikacemi, kde tyto údaje scházejí, jako by se vydavatel a tiskárna za svou práci styděli…)

imprimatur (latinsky budiž tištěno) písemné svolení k tisku, které dává zákazník; mělo by obsahovat rozsah stran publikace, datum a podpis

index zmenšená číslice sázená k dolní dotažnici; DTP-programy nazýván též »dolní index«, přestože podle klasické terminologie žádný »horní« index neexistuje

iniciála velké zdobné počáteční písmeno (může vybíhat nad text, doleva z textového sloupce, nebo být zapuštěné do několika řádků textu); někdy tištěné pestrou barvou

interpunkce (interpunkční znaménka) řada grafických znamének, členících text a pomáhajících se čtenáři v něm orientovat (pomlčka, vykřičník, středník, uvozovky, závorky atp.) – pro jednotlivá znaménka existují přesná pravidla týkající se jejich správné sazby

ISBN International Standard Book Numbering – systém mezinárodního standardního číslování knižních publikací; u nás závazný od r. 1989, kdy tiskovina musí na určených místech číslo povinně uvést – srovnej EAN

ISSN International Standard Serial Numbering – systém mezinárodního standardního číslování periodických tiskovin; u nás závazný od r. 1989, kdy tiskovina musí na určeném místě číslo povinně uvádět – srovnej EAN

italic v DTP označení pro kresebně zešikmené patkové písmo = kurzívu (na rozdíl od elektronicky zešikmeného kresebně stojatého písma); srovnej též: obligue

kapitálky verzálky na střední výšku písma používané pro slavnostnější úpravu textu; písmový font by měl mít buď přímo kapitálkový řez, anebo možnost ho generovat, neboť je nesprávné nahrazovat kapitálky verzálkami zmenšené velikosti písma (je narušen písmový duktus celého textu)

kapitola dílčí část knihy, skládající se z odstavců a mající standardní grafické uspořádání (např. stránkovou zarážku, začátek iniciálou atp.)

kerning (párování znaků) úprava mezer (obvykle jejich zúžení) mezi jednotlivými dvojicemi znaků, aby v sazbě nevznikaly nehezké »díry« (typickými příklady jsou spojení písmen Av, Ty, Tv nebo kombinace verzálkových znaků s tečkou: T. či V.); sofistikovanější programy umožňují uživatelský kerning fontů, avšak do této operace by se měl pouštět jen zkušený typograf

klasifikace písma snahy grafiků, typografů i výrobců písem o nějaké smysluplné roztřídění množiny písem; u nás je známá oficiální klasifikace mezinárodní asociace typografů ATypI (10 skupin) a domácí pokus profesora VŠUP Solpery, vtělený do oborové normy a mající 11 skupin dále členěných do až tří podskupin

knihtisk princip tisku, při němž se tisková barva přenáší na papír z vyvýšených míst tiskové formy – nejstarší tisková technika, jejíž vynález se datuje rokem 1440 (zahrnuje kovovou sazbu a techniky tisku štočků, dřevořezů, dřevorytů) – laicky připodobnitelná k procesu razítkování; ačkoli knihtiskem byla vytištěná prakticky každá kniha do r. 1950, je dnes na ústupu ve prospěch ofsetu, přestože různé postupy v polygrafii (ražba, zlatotisk, svým způsobem i výsek) jsou na principu knihtisku založeny

kolonka (též rubrika) sloupec údajů v tabulce, nacházející se pod hlavičkou (»názvem« sloupce); všechny kolonky tvoří dohromady tzv. (viz) nohy tabulky

korektura porovnávání zhotovené sazby s rukopisem s ohledem na věcné a technické nesprávnosti a vyznačení pokynů k jejich opravám – rozlišujeme korekturu sloupcovou, stránkovou, náhled, imprimatur; korigují se rovněž nátisky obrázků, kdy se např. některé partie nebo celý obrázek požadují zjasnit, ztmavit, vykrýt pozadí, odstranit moaré, upravit podání některých barev, změnit barvy atp.; korektura, která není zachycena písemným způsobem, se z hlediska jistoty a správnosti provedení podobá vybírání stejnobarevného páru ponožek ve tmě

kurzíva (doprava, obvykle o 15 stupňů) nakloněný písmový řez, zvláště vhodný k vyznačování; rozlišujeme kurzívu kreslenou, tj. vytvořenou jako samostatný druh písma písmařem, a kurzívu elektronickou, kterou generuje počítač ze stojatého písma – počítačově generovaný kurzívový řez je vždy méně hodnotnější než pravá (kreslená) kurzíva, které by měla být dávána přednost (srovnej též: italic, obligue)

kuželka termín klasické kovové sazby označuje vzdálenost mezi sousedními řádky, tj. např. vzdálenost od účaří k účaří, skládající se z bodové velikosti písma plus případné bodové hodnoty prokladu (sází-li se 10bodovým písmem při 1bodovém prokladu, hovoří se o 11bodové kuželce); postupem doby termín z typografického nářečí mizí a hovoří se již jen o stupni/velikosti písma a prokladu, které se také definují v DTP lámacích programech (dokonce se dnes, nesprávně, hovoří např. o 11bodovém prokladu, ačkoli při sazbě např. 10/11 jde klasicky jen o 1bodový)

lámání sazby viz: zlom sazby

layout viz: grafická úprava

legenda součást popisku k obrázku – číselné nebo písmenné označení jednotlivých prvků obrázku s vysvětlením; může být sázena o stupeň menším písmem než samotný popisek; v grafech nebo kresbách může být legenda součástí obrázkového prostoru (spojena s konkrétní částí kresby linkou)

ligatura viz: slitek

linka grafický prvek s atributy délky, síly, obrazu (plná, tečkovaná, čárkovaná, …) a barevnosti; používá se při zlomu sazby, v tabulkách a v obrázcích ke spojování částí kresby s legendou

litera výraz klasické kovové sazby pro hranolek s odlitkem obrazu příslušného písmene nebo znaku – viz: písmeno

logo (logotyp) výraz pro grafickou značku instituce (logo firmy); také klasickou vydavatelskou značku neboli signet bychom nyní označili termínem logo

LPI (lines per inch) výstupní rastr (bublinové či laserové tiskárny, osvitové jednotky), vytvářející tiskové prvky v tzv. autotypické síti; obvyklým rastrem pro ofsetový tisk je např. 150 lpi vytvářející na ploše čtverečního palce (2,54 krát 2,54 cm) 22 500 tiskových bodů

maketa model, podle kterého se tiskovina připravuje (sází, láme do stránek, montuje do archů): vytváří ji grafik z výtisku sloupcové korektury a z nátisků obrázků, které vlepuje do zrcadla sazby – v současné éře DTP může být maketa vyrobena grafikem počítačově jako jakýsi »před-zlom«; ve druhém významu je maketa jakási ukázka pro tiskárnu, jak má tiskovina vypadat, kdy poskytuje (třebaže někdy ve zmenšené podobě, popř. jen jednobarevně) informace o vyřazení stránek, spadových plochách atp. – u složitějších publikací by z DTP-střediska do produkční tiskárny měla být zakázka takovouto maketou vždy doprovozena

marginálie (latinsky margo = okraj) krátký text na okraji sazby (v odborně zaměřených publikacích, v učebnicích), který vystihuje obsah odstavce nebo následující delší pasáže a usnadňuje tak čtenářovu orientaci v knize

maso výraz z klasické kovové sazby označující písmenem nevyužitou obdélníkovou (čtvercovou) plochu, v níž je písmeno nakresleno – toto »maso«, na výtisku netisknoucí nebo se projevující mezerou, bránilo např. těsnému přisazení linky nebo ornamentu k písmenu nebo vytvářelo optickou mezeru i mezi některými těsně přisazenými písmeny (Av); srovnej: kerning, nálitek

mezera základní prvek sazby (de facto nejpoužívanější klávesa…) k oddělování slov či výrazů (podrobně viz pravidla sazby), v širším významu též jakýkoli nepotištěný prostor (mezi řádky, mezi odstavci, od okraje sazebního obrazce ke kraji papíru atp.)

mezititul nadpis významnější části knihy nebo článku, speciálně graficky upravený (v knize obvykle samostatná lichá stránka)

mezititulek nadpis části kapitoly nebo části článku, upravený poměrně nenápadně (čtenář si ho musí povšimnout, nicméně mezititulek nemá ze stránky vystupovat výrazněji než je bezpodmínečně potřebné)

minusky (latinsky minuskule) malá písmena (pro tvůrce rukopisů: jako malá písmena je třeba psát kapitálky, jejich změna na kapitálkový řez písma musí probíhat programově, nikoli zmenšením velikosti písma verzálek)

moaré nechtěný efekt vzniklý při tisku nesprávným natočením autotypické sítě (při barvotisku), nesprávnou volbou tvaru autotypického bodu, popř. nepřesným soutiskem barev; vzniká také jako interference původní sítě skenovaných autotypických obrázků a novým síťováním při osvitu (což se může týkat i černobílého tisku)

monospaced označení pro DTP-písmo s konstantní šířkou písmen (Courier), napodobující psaní klasického psacího stroje; pro svou neproporčnost nemůže být považováno za typograficky přijatelné, je ovšem velmi vhodné k napodobení programátorských zápisů, popř. k uvádění internetových adres či adres elektronické pošty

motto citát předznamenávající obsah knihy, článku nebo jejich částí; ve zřetelné grafické úpravě se umisťuje na začátek knihy nebo na začátek kapitoly

nadtitulek krátký text, který uvádí titulek a je umístěn nad ním – sází se menší velikostí, někdy i odlišným druhem písma, popř. je tištěn barevně, od titulku může být oddělen linkou

náhled termín původně z klasické kovové sazby, označující kontrolu správnosti provedení posledních korektur – úspěšný náhled předchází svolení k tisku (imprimatur); v současné DTP-praxi se náhledem označuje barevný výtisk obrázku nebo třeba obálky/přebalu nebo stránky publikace, který je proveden nějakým druhem nátiskové techniky – jako »náhled« se pak označuje méně kvalitní verze (viz) nátisku, přičemž i náhled v zásadě poskytuje stejné kontrolní možnosti jako nátisk

nálitek přídavné (viz) maso, které bylo součástí hranolku písma v kovové sazbě a vytvářelo potřebnou mezeru, aniž by se musel používat samostatný výplněk – typicky byl používán před znaky dvojtečky, středníku, otazníku, vykřičníku a u trojtečky vepředu i vzadu; současné fonty obvykle tento nálitek postrádají, a protože by bylo v tomto ohledu dodržování klasických pravidel sazby naprosto neúnosné, od požadavků oddělování vyjmenovaných znaků se v běžné sazbě ustupuje (nic však nebrání zachovávat klasická pravidla při akcidenční sazbě, tvorbě obálek knižních publikací, logotypů atp.)

nárůst tiskového bodu skutečnost, že se výstupním zařízením (osvitovou jednotkou) vygenerovaný tiskový bod může později měnit (kopírování tiskové desky, tlakem válců tiskového stroje a rozpíjením se do papíru při zasychání tiskové barvy) – koriguje se mj. používáním tzv. profilů, které podle očekávaného výsledku simulují výsledný stav již v průběhu výroby (např. při úpravách obrázků v příslušném editačním programu), takže výsledný tisk odpovídá předpokladům

nátisk kontrolní výtisk obrázků po provedení reprodukce; původně šlo o tisk na speciálním nátiskovém stroji, nyní se většinou používá chemický nebo elektronický nátisk, kdy je tisk imitován pomocí barevných pigmentů či barevnou tiskárnou – poskytuje zákazníkovi možnost porovnat úspěšnost provedení reprodukce; méně kvalitním druhem takovéhoto nátisku je (viz) náhled, který je pak na rozdíl od nátisku rychlejší a levnější

nohy obecně spodní partie tiskoviny; v tabulkách souhrnné označení všech kolonek (rubrik), tedy veškeré části tabulky pod hlavičkou

obálka ochranný kartónový ozdobný obal brožovaných publikací; grafickým řešením navazuje na vnitřní úpravu, bývá však nápadnější, takřka vždy barevný (i když je vnitřek publikace černobílý), obvykle povrchově zušlechtěný laminací nebo alespoň lakováním

obligue kreslená kurzíva groteskových (bezpatkových) DTP-fontů; srovnej též italic

obrazec sazební schematický plánek v originální velikosti, jímž grafik určuje šířku a výšku sazby (počtem řádků základního textu) a její umístění na tištěné stránce; u vícesloupečné sazby stanoví také šíři jednotlivých sloupců a jejich vzájemný odstup

obsah přehled kapitol nebo článků s uvedením čísla strany, na nichž začínají (umístěn obvykle v závěru knihy, u knih odborných na začátku – začíná vždy na liché straně); vyplňuje-li se sloupec mezi názvy a čísly např. tečkami, nemá výplň zabírat víc místa než text, jinak je lépe zúžit formát sazby, aby čísla nebyla od textu příliš daleko

obtékání způsob provedení sazby, která je umístěna kolem obrázku, jenž ji svým prostorem »odtlačuje« – je přitom nutno zachovat určitou mezeru mezi krajem obrázku a krajem sazby, zároveň zúžený sloupec sazby nesmí vykazovat některé nevhodné jevy (široké mezislovní mezery, autorozpal textu atp.); textem lze obtékat jen z jedné strany

OCR (optical character recognition – optické rozpoznávání znaků) postup, kterým se prostřednictvím naskenování textu (rukopisu, tištěné stránky knihy atp.) získaný bitmapový obrázek softwarově rozloží na jednotlivé znaky, které jsou dále editovatelné

odstavec základní stavební prvek sazby (za nižší jednotku můžeme považovat slovo a písmeno), mající charakteristickou jednotnou úpravu

odsuvník (apostrof) znak podobný čárce, avšak posazený k horní dotažnici – v češtině se používá jako označení scházejících hlásek; sází se vždy těsně (pad’ namísto padl; d’Artagnan)

ofset princip tisku, kdy se barva zachycená na mastnotu přijímajících částech nereliéfní tiskové formy přenáší prostřednictvím pryžového válce na papír (je proto technikou tisku z plochy, obdobným principem tiskne litografie a světlotisk); ofset má dominantní podíl ze všech způsobů tisku, je jím tištěna většina současných knih i časopisů; ofsetová litografická předloha-film musí být ze strany světlocitlivé vrstvy zrcadlově převrácená, nečitelná

oko tabulky průsečík (vodorovného) tabulkového řádku a (svislého) sloupce; základní stavební prvek tabulky (viz též: pole tabulky)

optický střed místo na stránce, kam se umisťuje hlavní řádek, neboť se k němu upírá první pohled čtenáře; empiricky ověřenou skutečností je, že optický střed se na potištěném papíře jeví poněkud výš než střed geometrický (existuje několik grafických konstrukcí optického středu)

ořez zajištění správného čistého formátu tiskoviny při knihařském zpracování; při konstrukci tiskoviny a jejím zlomu je třeba počítat s možnou nepřesností ořezu – jedním z požadavků je proto u obrázků tzv. na spadávání, aby jejich kresba pokračovala ještě nejméně 3 mm za hranice čistého formátu »ven« z knihy; zároveň se nedoporučuje příliš blízko k hranicím ořezu umisťovat text či důležité partie obrázků

outline písmo kreslené slabou linkou na okrajích tahů, uvnitř prázdné (lze vyplnit požadovanou barvou, stejně tak jako obrys nemusí být výhradně černý; grafické programy umějí obrys písem libovolně měnit a vnitřek písma vyplňovat i prolínanými barvami, vzorky nebo obrázky)

paginace stránkování; viz číslice stránková

palec anglosaská míra, 2,54 mm, jejíž správná značka je " (nikoli podoby uvozovky!)

PANTONE (ochranná známka) označení široké škály přímých barev, které se používají buď k doplnění čtyřbarvotisku (CMYK), anebo i samostatně – oproti barvám CMYK jsou PANTONE barvy schopny pokrýt větší barvový prostor a zabezpečit kvalitní reprodukci např. zlaté nebo stříbrné barvy, barev metalických atp.; označují se většinou číselnou a písmennou kombinací, mj. podle druhu papíru, pro který je konkrétní barva určena

papír nejobvyklejší nosič tiskového sdělení; třídí se podle kvality, na kterou má vliv způsob výroby, síly, gramáže (plošné hmotnosti), zabarvení, formátu a řady dalších kritérií – z hlediska DTP jsou u papíru nejdůležitější hlediska rozměr (arch, anebo pás pro rotační tisk) a kvalita povrchu (obyčejný, křídový atp.) pro volbu hustoty autotypické sítě vzhledem k nárůstu tiskového bodu

parchant neúplný východový řádek umístěný jako první na stránce (ve sloupci), popř. neúplný východový řádek základního textu pod obrázkem; vulgární označení vystihuje hrubost tohoto přestupku

pata označení pro dolní část sazby nebo stránky (též: zápatí)

patitul (též předtitul) první stránka knihy, na níž bývá obvykle jen název knihy nebo vydavatelská značka; patituly mohou být v knize i dva v pořadí: vydavatelská značka, název knihy (avšak někdy se také oba zmíněné prvky spojují do jediné stránky patitulu)

PDF univerzální formát pro ukládání a přenos dat, který podobně jako (viz)postscript uchovává všechny potřebné informace o stránce (stránkách), ale umožňuje tisk na libovolném výstupním zařízení a není omezen platformami různých operačních systémů – je ideální pro (viz) CTP

per extensum (z latiny na plnou šíři) označení se užívá jen při vícesloupečné sazbě, když titulek nebo některá textová partie jsou rozvinuty na plnou šíři sazebního obrazce; často se zkracuje: perex

pérovka reprodukce, která má čárové nebo plošné prvky bez polotónových přechodů, takže není síťována (kresba tuší); pérovkou je vlastně i plný černý tisk písmové kresby

pica obvykle základní typoměrná jednotka DTP-systémů, pocházející z anglosaského světa, měří 1/6 palce = 4,233 mm = 12 bodů v pica-systému; klasické písmo psacích strojů je právě velikosti pica

písmeno (litera, znak) základní sazební prvek; ve fotosazbě a v DTP je tendence používat výraz znak, klasická kovová sazba používala termín litera, písmeno je označení obecné

písmo soubor znaků, které graficky zachycují myšlenky; v typografii povšechné označení pro druh písma (srovnej: druh písma, font)

plát označení litografického (filmového) výtažku; klasický čtyřbarvotisk pracuje se čtyřmi pláty (pro barvy CMYK)

podtitulek doplnění, zpřesnění titulku, umístěné pod hlavním titulkem a graficky odlišené menším písmem, jiným druhem písma, negativně nebo barevně, podtiskovou plochou atp.

pole tabulky průsečík tabulkového řádku a sloupce; viz též: oko tabulky

polygrafie průmyslový obor, který reprodukuje a tiskem rozmnožuje psané, kreslené, tištěné nebo jiné předlohy – jeho klasickou výkonnou jednotkou je tiskárna

popisek text k obrázku, sázený většinou drobnějším písmem než je písmo základní, často i kurzívou (účelné zvláště tehdy, když se popisky dostávají do těsnější blízkosti textu, s nímž by splývaly); popiskům s číselnými nebo literními odvolávkami k detailům v ilustraci říkáme (viz) legendy

postavení sazby umístění obrazce sazby na listu/stránce včetně stanovení jeho odstupů od krajů čistého formátu listu/stránky

postscript (obchodní název PostScript) jazyk pro popis stránek (zabudovaný do řady výstupních zařízení nebo součástí tzv. softwarového RIPu) umožňující vytištění stránky v přesné podobě, jak byla vytvořena lámacím programem; existují verze PS level 1, PS level 2 a PostScript 3

poznámky vysvětlení textu, doplnění textu o podrobnosti či odkazy; označují se shodně v textu i na místě, kde jsou umístěny (buď v patě příslušné strany, anebo souhrnně na konci kapitoly, knihy) – sázejí se zásadně menším písmem než základní text, mívají úpravu pořadové sazby

praporek způsob sazby, při kterém nejsou oba její okraje zarovnávány, nýbrž na jednom okraji volně vybíhají – obvykle doprava (básně), jak vyjdou; hlavní přínos pro typografii je skutečnost, že praporková sazba má všechny mezislovní mezery stejně široké (praporek zleva nebo vlevo nazýváme sazbu, mající zarovnaný levý okraj s vybíháním volných řádek na pravém okraji; u praporku zprava nebo vpravo je tomu naopak; poslední způsob praporku je sazba na osu, kdy podle středové osy vybíhají řádky na obě strany stejně, takže zarovnaný není žádný okraj)

pravidla sazby kanonický soubor zásad, jimiž se řídí typografové při zhotovování sazby

proklad vzájemný odstup řádků, obvykle udávaný v bodech – uvádí se samostatně (proklad 2 body), anebo ve spojení se stupněm písma (10/12, kdy hodnotu prokladu tvoří rozdíl 12 – 10 = 2); velikost prokladu se řídí podle písma, šířky, popř. i výšky sazby a velikosti nepotištěných okrajů, neboť ve spojení všech těchto veličin proklad ovlivňuje plošné zabarvení textové plochy stránky, tzv. (viz) šeď stránky a čitelnost tiskoviny

prostrkávání oddělování jednotlivých písmen od sebe stejnou mezerou; tímto efektem se obraz písmen zdánlivě zvětší, proto je prostrkávání považováno za jeden z vyznačovacích způsobů, i když méně vhodných (ruší – viz – šeď stránky)

protititul (latinsky frontispis) protilehlá stránka titulu, levá strana titulní dvoustrany knihy – nepovinná součást knihy; je-li zařazen, tvoří grafickou jednotu s titulní stranou (obvykle s použitím ilustrace), není-li zařazen, je stránka protilehlá titulu vakátem

přebal ochranný ozdobný papír navlékaný na desky vázané knihy, náročně graficky řešený; přebalové záložky jsou využívány k uvedení anotace, autorova medailonu nebo k propagaci

předlohy reprodukční originální podklady, které se reprodukují (skenováním, překreslením, u grafů či schémat i vytvořením) do formy použitelné pro tisk; od doby masového rozšíření digitální fotografie se za předlohy dají považovat i elektronická data-fotografie, avšak pro komerční tisk je většinou potřebná jejich úprava (obecně u reprodukčních předloh mnozí zákazníci zapomínají, že podmínkou dokonalého tisku jsou dokonalé reprodukční předlohy – lze předpokládat, že reprodukce mívá nižší kvalitu než originál)

předmluva (prolog) část knihy, stojící před úvodem a odlišující se od základního textu např. použitím kurzívy; je tomu tak proto, že předmluvou vybavuje knihu jiná osoba než autor, zatímco úvod i vlastní text je dílem autora

předpis sazby pokyny pro sazeče, jak má postupovat při sazbě náročnějšího, netypického nebo cizojazyčného textu, upozorňující na eventuální odlišnosti proti běžným pravidlům sazby atp.

předrážka, předsazení viz též: zarážka řádková – způsob úpravy textu, při kterém první řádek odstavce se sází na plnou šířku a od druhého řádku až do konce odstavce s určitou zarážkou; např. při sazbě rejstříků či seznamů literatury je oblíbeným způsobem sazba se čtverčíkovou předrážkou

předsádka dvoulist silnějšího papíru, jehož polovina je přilepena k vnitřní části knižní desky a ke hřbetu, přilehlá volná druhá polovina je úzkým proužkem přilepená ke krajnímu listu knižního bloku (na začátku i na konci knihy); předsádka bývá bílá, barevná, ale i potištěná (u cestopisů mapkou, u dětských knížek motivy pohádkových postaviček atp.)

přesazba, přetek v novinářské a typografické hantýrce označení pro text, který přesahuje zrcadlem sazby vymezený prostor; počet přetékajících řádků textu odpovědný redaktor vykrátí, anebo se po dohodě s grafikem změní dispozice pro stupeň či modifikaci písma, zmenší proklad, vyřadí obrázek atp.

přetisk (overprint) způsob ošetření tisku ploch nestejného zabarvení, kdy černá barva (nejčastěji obraz písmen nebo linek) ve výtažkových plátech »nevykrajuje« prostor pro svou kresbu, nýbrž původní kresbu v barevných plátech ponechává a umožňuje tak dobrý výsledek barevného tisku i v případě, kdy by soutisk nebyl dokonalý (v opačném případě by z některé strany okolo černých prvků byla vidět nepotištěná nebo nedostatečně potištěná spára); do tohoto systému patří rozšiřování plochy slabě tisknoucích barev pod okraje silněji tisknoucích barev – velikost takového rozšiřování (zužování) tiskových prvků záleží i na způsobu tisku (jiné hodnoty se používají pro ofset, jiné pro sítotisk, jiné pro gumotisk); viz též: soutisk

příloha označení pro rozmanitou skupinu tisků tvořících s knihou nedílný celek, ať již jsou všité, vlepené, vkládané nebo umístěné do kapsy vnitřní strany zadní desky

redaktor odpovědný redaktor, bývající sám za sebe nebo za redakční kolektiv partnerem pro výrobce-sazeče po stránce věcného obsahu publikace – koriguje a upravuje rukopis, řeší nesrovnalosti a na konci výrobního procesu poskytuje imprimatur

redaktor technický pracovník nakladatelství zběhlý v polygrafických vědomostech, který koordinuje spolupráci autora, redaktora, grafika či výtvarného redaktora a výrobce při práci na knižní či časopisecké publikaci; ke škodě věci bývá v současnosti opomíjen

redaktor výtvarný pracovník nakladatelství garantující výtvarnou stránku publikace, úzce spolupracující s grafickým úpravcem (viz: grafická úprava), anebo ho přímo zastupující; ve styku s výrobcem (obvykle DTP) určuje rozměry a další parametry reprodukčních předloh, kontroluje správnost dodržování grafické i typografické úpravy atp., koriguje výtvarnou stránku publikace a v součinnosti s odpovědným a technickým redaktorem dává imprimatur

rejstřík knižní (index) abecedně uspořádaný seznam vybraných pojmů, o nichž publikace pojednává, s odkazem na strany, kde se vyskytují – podle povahy výběru jsou rejstříky věcné, jmenné, místní, smíšené aj.; jako nepovinná součást knihy je rejstřík vždy na konci publikace, sází se menší velikostí písma, často vícesloupečně v pořadovém uspořádání

rejstřík řádkový u knižních publikací jev, kdy se v průhledu listu kryjí řádky liché i sudé stránky – doklad přesného zlomu sazby a pečlivého tisku

rejstřík stránkový na rozdíl od rejstříku řádkového jde o krytí celého sazebního obrazce, popřípadě jednotlivých sazebních sloupců a stránkové číslice – tj. pouze okrajových prvků sazby

reprodukce v polygrafii tisk provedený s autentickou přesností podle předlohy; klasicky se reprodukovalo fotografickou cestou, moderním způsobem prostřednictvím skenerů a opět fotografickou cestou – digitální fotografií

resumé krátký a výstižný souhrn obsahu knihy, především cizojazyčný; umisťuje se v závěru publikace, zachovává úpravu základního textu, eventuálně použije menší velikost písma

revize knihtiskařský termín – kontrola správnosti provedení poslední stránkové korektury, v tiskařském stroji těsně před zahájením tisku (poté ještě náhled); v DTP-technologiích se v tomto smyslu nepoužívá, avšak nějaký obdobný poimprimační způsob kontroly před postskriptem je užitečný

roman v latinkových písmech stojatý řez písma (Times Roman)

rozpalování zvětšování mezer nad základní velikost – rozpalování mezer mezi slovy, mezi řádky nebo mezi odstavci na knižní stránce je zlozvyk, svědčící o bezradnosti nebo o nedostatku vkusu a je dokladem povrchní a nekvalitní práce lámajícího sazeče

rubrika (v tabulce) viz: kolonka

rukopis závazná předloha pro sazbu textu, dnes jen zřídka psaná rukou nebo na stroji, často na počítači (data by však měla být doprovozena výtiskem), přijatelný je i rukopis ve formě již vytištěného textu (lze použít pro – viz – OCR); hlavními kritérii řádného rukopisu je jeho úplnost, definitivnost, přehlednost, jednotnost uspořádání a srozumitelnost doprovázejících ho pokynů pro sazbu

řádek základní prvek sazebního zlomu mající rozměr šířkový (i v případě, kdy není úplný), udávaný nyní v milimetrech (dříve v cicerech) a výškový, udávaný v bodech (skládající se ze stupně písma plus řádkového prokladu)

řádek tabulkový obvykle sice jednořádkový, avšak může se skládat i z více řádků v rámci některého tabulkového »oka« – řádek je potom vysoký podle oka řádku, které se skládá z nejvíce řádků

řádek východový poslední řádek odstavce – pro jeho délku platí několik pravidel, při zlomu se neúplný východový řádek nesmí dostat nahoru do sloupce (parchant)

řeka neestetická bílá spára, která jako trhlina rozrušuje plošný klid textového sloupce sazby; objeví se v případě příliš širokých mezislovních mezer, ale i zcela náhodně a je pak třeba přesazením několika řádků nebo redakční úpravou (vložení, vypuštění slova) ji odstranit

řez písma charakter písma daný tvarovými prvky jeho kresby (obyčejný – polotučný – kurzíva atp.); DTP-programy posunuly význam tohoto klasického typografického termínu a mezi řezy písma zahrnují nejen kapitálky, ale také verzálky, podtržení, tzv. horní i dolní index, popř. jiné

sazba řazení písmen podle textové předlohy-rukopisu do řádků, odstavců, sloupců a tím vytvoření základního předpokladu pro tiskové rozmnožování textu (další úpravě sazby se říká – viz – zlom)

sazba do bloku nejobvyklejší způsob sazby, kdy je levý i pravý okraj sloupce zarovnaný

sazba hladká klasický termín pro sazbu jedním druhem, řezem a velikostí písma, se stejným prokladem a na stejnou šířku sazby (beletrie); v přeneseném slova smyslu jednoduchá, snadná sazba

sazba na praporek viz: praporek

sazba pořadová sazba, při které záleží na tom, aby některé údaje v řádcích byly pod sebou, takže je třeba dodržovat zarážkové pozice (typickým příkladem pořadové sazby je obsah)

sazba smíšená sazba, jež na rozdíl od sazby hladké používá různé vyznačovací řezy, popřípadě míchá různé druhy nebo velikosti písma

script písmo napodobující ruční psaní (nevhodné pro rozsáhlejší úseky sazby)

serif (patka) krátká tenká čára přibližně kolmá k hlavním tahům znaku; patky má např. známé písmo Times

seznam literatury (bibliografie) vyskytuje se na konci ambicióznějších odborných děl jednak jako informace, z kterých publikací autor čerpal, jednak jako odkaz pro zájemce o hlubší studium; sází se menší velikostí základního písma s eventuální pořadovou úpravou (viz: předrážka)

schéma graficky znázorněná struktura; písmo ve schématech viz: legenda

signatura v polygrafii grafické označení, které se po složení knihařského archu objeví ve hřbítku a pomáhá při kontrole správnosti tzv. snášení složek knižního bloku; signatury zařazuje při archové montáži montážník nebo je součástí sofistikovanějších vyřazovacích programů (CTP)

sirotek opuštěný poslední (východový) řádek odstavce, který při zlomu vyšel jako první řádek stránky (sloupce); viz: parchant – pokud takový poslední řádek odstavce sahá až k pravému okraji sazební šíře, není současnou typografií považován za vadu zlomu

síť autotypická jemný rastr v hodnotách prakticky asi od 24 do 120 linek na 1 cm, jímž se rozkládá polotónová předloha, aby byla schopna tiskové reprodukce – pro jednotlivé barvy se natáčí v různých úhlech, např. C 15°, M 75°, Y 90°, K 45°; s rostoucí hustotou sítě dostáváme lepší tiskový výsledek, přičemž záleží i na kvalitě použitého papíru – DTP-programy bývá měřena v jednotce (viz) LPI, kdy rastru 70 linek/cm odpovídá 175 LPI

sítotisk tisková technika, u níž k tisku dochází protlačováním barvy přes jemnou síťku, na níž je nanesena šablona kresby; přenesená vrstva barvy jde někdy na tisku nahmatat – z hlediska přípravy litografií je podstatné, že kresba musí být čitelná ze strany světlocitlivé vrstvy (na rozdíl od ofsetu)

slitek (ligatura, logotyp) v typografii písmové spřežky spojené v jeden znak (ff, fi, fl, ft – kvůli přečnívající kresbě), v některých jazycích spojení dvou hlásek (ae, oe); v obecném významu jde o spřežky, které sice nejsou fyzickým spojením písmen, ale podle příslušných jazykových pravidel nemohou být děleny (např. ch, dvouhláska -au-, -ou- nebo v němčině -st-, -tz- atp.)

sloupec sazební útvar skládající se z řádků stejné šířky; je to polotovar, který se dále zpracovává při zlomu sazby; jinak také sloupec tabulky (rubrika; viz: kolonka) = údaje uspořádané pod sebou

soutisk přesnost tisku – ve čtyřbarvotisku nutnost potištění papíru všemi čtyřmi barvami (tiskovými pláty) do přesně stejného místa, což dává základní předpoklad pro ostrost tisku a zamezení tzv. moaré; předpokladem dobrého soutisku je řádné provedení litografie (viz: přetisk)

spadávka sazba na spadávání (k úplnému okraji čistého formátu tiskoviny), vyžadující přesah tiskových prvků přes hranice čistého formátu tiskoviny; viz: ořez

spojovník zvaný též divis (laicky rozdělovací znaménko) – interpunkční znaménko, pro jehož správnou sazbu existují přesná pravidla (viz pravidla sazby)

stahování zmenšování mezer (mezi slovy, mezi řádky); v klasické sazbě základní postup při vyplňování řádků, jemuž se dávala přednost před rozpalováním – vychází se z předpokladu, že estetičtěji působí sazba s menšími mezerami než sazba tzv. »děravá«

stínování efekt písma používaný u větších stupňů (titulky, iniciály), kdy šedý stínek vygeneruje automaticky počítač, anebo posunem a překrytím textu dostáváme barevný stín dle vlastní volby; existují i stínované řezy písma (tzv. shadow)

stránka základní grafická i typografická kategorie – vlastně polovina listu, který má vždy dvě strany, u archu lícovou a rubovou, v knize lichou a sudou; někdy je pro tisk využita zcela (plakát, obrázek na spadání, podtisk), častěji má bílé okraje – hovoříme o postavení sazby (ilustrace) na stránce

stránka východová neúplná poslední strana knihy nebo její části (kapitoly) – má obsahovat nejméně 3 řádky textu, přičemž těchto řádků má být alespoň tolik, kolik činí (viz) zarážka stránková

stránka vzorová předběžně vysazená a na originálním papíru vytištěná strana knihy, sloužící k posouzení grafického účinu sazby; zhotovuje se popřípadě i variantně

stupeň písma správný typografický termín pro velikost písma – v DTP se prioritně uvádí v bodech soustavy pica, nikoli v klasických bodech cicerových (rozdíl není výrazný, u často užívané velikosti 10 bodů činí 0,23 mm, o něž je písmo soustavy pica menší)

systém typografický se začal vyvíjet až 300 let po vynalezení knihtisku, klasická sazba u nás používala tzv. Didotův systém, jehož základní jednotka cicero (4,513 mm) se dělí na 12 bodů (bod = 0,376 mm); počítačové sazební programy umožňují v této soustavě pracovat, ale je jim vlastní soustava pica (4,233 mm, dělí se také na 12 bodů, kde bod = 0,353 mm), přičemž umožňují zadávání hodnot i v mm, cm atp.

šeď stránky dojem, kterým působí stránka při celkovém posouzení; ideálem je stránka působící klidně, vyrovnaně – na to má vliv řada faktorů, počínaje druhem, stupněm a řezem písma přes velikost mezislovních mezer, zařazení obrázků, použití barev až po vzdálenost sazebního obrazce od okrajů papíru

tabulka textové nebo číselné údaje přehledně seřazené do sloupců a oddělené linkami nebo přiměřeným odstupem; jako součást knihy se sází z písma o stupeň menšího, zalamuje-li se napříč stránky, musí být čitelná při pootočení knihy o 90 stupňů doprava (horizontální začátek tabulky je v patě strany), a to u sudé i liché strany stejně; skládá se z hlavičky a noh

tilda (~) znaménko pro opakování, náhrada slova v rejstřících (srovnej: pomlčka)

tiráž soupis nakladatelských a výrobně-technických údajů o publikaci, zařazený jako poslední tisková strana knihy; sází se zhruba o dva stupně menším písmem než základní text

tiskový bod základní prvek pro přenos informace – jakkoli je miniaturní (např. při hustotě autotypické sítě 70 linek/cm neboli 175 lpi má rozměr dvě tisíciny čtverečního milimetru neboli do milimetru čtverečního se vejde 49 tiskových bodů), ovlivňuje vzhled tiskoviny svým tvarem, plošnou velikostí a barvou (sytostí barvy v závislosti na plošné velikosti) při složení s veškerými dalšími tiskovými body; viz též: nárůst tiskového bodu

titul (titulní strana) bývá obvykle v pořadí až třetí stranou knihy (předcházejí patitul a protititul), uvádí a reprezentuje knihu, takže je z grafického hlediska řešen zvláště pozorně; obsahuje minimálně jméno autora a název díla, většinou i název nakladatelství a rok a místo vydání

titulek nadpisový řádek v textu; sází se stejným druhem písma jako základní text, avšak větším stupněm, popř. polotučným řezem nebo obyčejnými verzálkami, může se ale sázet i jiným vhodným druhem písma, pokud se základním písmem výtvarně harmonuje

typografie, typografická úprava dosahuje estetického účinu sazby písmovými prostředky, na rozdíl od úpravy grafické, která zahrnuje i práci s ilustrací, barevnými plochami atp.; základní podmínkou řádné typografické úpravy je dodržování pravidel sazby

účaří myšlená linie, na které stojí písmena v řádku (v DTP podle angličtiny též baseline); jedním z kritérií řádné sazby je právě dodržování účaří, a to jak všech písmen (i různých druhů, řezů a stupňů) v řádku, tak i několika vedle sebe zalomených sloupců

úvod nepovinná součást knihy; protože ho píše autor, sází se ve stejné úpravě jako následující základní text; má-li kniha na začátku předmluvu (píše ji někdo jiný než autor) i úvod, následují v tomto pořadí, přičemž předmluva se pak odlišuje např. kurzívovým řezem písma

vakát (latinsky vacuus = prázdný) záměrně nepotištěná strana v knize (s výjimkou nepotištěných stránek posledního archu se nesmí vyskytnout na pravé, tj. liché straně)

vazba spojení knižních stran (knižního bloku) s tuhými deskami v pevnou knihu (na rozdíl od brožury, která je opatřena kartonovou obálkou); prodlužuje trvanlivost knihy a poskytuje čtenáři pohodlnější manipulaci s ní – je graficky řešena potiskem, ražbou atp. (zahrnuje desky, předsádky, ořízku, kapitálek, záložkovou stužku)

vdova osamělý první řádek odstavce, který při stránkovém zlomu vyjde jako poslední řádek stránky (sloupce); v moderní typografii není považován za závadu zlomu

věnování (latinsky dedikace) bývá na začátku díla zařazeno za titulním listem, nejlépe na samostatné stránce, a slavnostněji upraveno

verzálky (latinsky majuskule) označení pro velká písmena (něco jiného jsou – viz – kapitálky); verzálky jsou vývojově starší než minusky, používají se pro zdůraznění textu, mají slavnostnější charakter, ale delší texty z nich se hůře čtou – při sesazování verzálek vznikají nerovnoměrné mezery mezi písmeny, což se napravuje (viz) vyrovnáváním

východová stránka poslední (neúplná) stránka kapitoly v knize – měla by mít více řádků, než je hodnota eventuální stránkové zarážky

východový řádek poslední řádek odstavce; je-li neúplný, nesmí jím začínat stránka (sloupec) nebo nesmí být uvnitř stránky (sloupce) pod obrázkem – v takovém případě má hanlivé označení (viz) parchant

vyrovnávání náročný proces, kdy vřazováním různě širokých mezírek mezi jednotlivá písmena (může jít i o minusky, přestože se většinou myslí vyrovnávání verzálek) dosahuje sazeč jejich vzájemného stejnoměrného optického odstupu – používá se u titulků a v akcidenční sazbě; protože moderní způsoby výroby sazby umožňují zmenšovat odstupy sousedních znaků, lze při vyrovnávání využít i tento postup

vysvětlivky (dříve zvané též glosář) viz: poznámky

výtisk signální jeden z prvních zhotovených (svázaných) výtisků publikace, knižní i časopisecké, který se v dohodnutém počtu urychleně poskytuje nakladateli – slouží mj. i ke kontrole kvality zhotovení (v dřívějších dobách pomalejšího tisku bylo možno ještě finální výrobu zastavit a nejhrubější nedostatky napravit před kompletním dohotovením vazby celého nákladu)

vyznačování způsob zvýraznění (hladké) sazby – vyznačovacími způsoby jsou kurzíva, polotučný řez, polotučná kurzíva a další řezy, má-li je písmo k dispozici (slabý, extratučný, condensed atp.), kapitálky, prostrkávání, duté (outline) písmo, stínované písmo plné i duté, popř. písmo jiného druhu; nejběžnější a z hlediska šedi stránky nejvýhodnější způsob vyznačování je kurzíva

záhlaví neživé drobný titulek v hlavě (méně častěji v patě) stránky, který neměnně opakuje např. název knihy, jméno autora nebo název kapitoly, tedy v průběhu celé knihy nebo její rozsáhlejší části se nemění – může přitom jít jen o liché nebo jen o sudé, anebo o obě strany knižní dvoustrany; upravuje se menším stupněm písma, popř. se sází jiným druhem písma, od textu se odděluje mezerou, linkou nebo se tiskne pestrou barvou

záhlaví živé na rozdíl od záhlaví neživého se stránku od stránky textově mění – charakteristickým příkladem jsou slovníky, encyklopedie nebo různé seznamy (telefonní); v zásadě zde platí totéž co pro záhlaví neživé, kombinace záhlaví neživého a živého musí vytvářet harmonickou jednotu, samostatné živé záhlaví může mít výraznější úpravu, aby umožňovalo čtenářovu snadnou orientaci v textu publikace

zápatí sazební či grafické prvky umístěné pod stránkovým rejstříkem (sazebním obrazcem) – obvykle to bývá samotná stránková číslice, avšak může být doplněna linkou, popřípadě textem (viz též: pata)

zarážka odstavcová odsazení prvního řádku odstavce (většinou směrem doprava), čímž je odstavec graficky zdůrazněn; zarážka v knize je jednotná, uvádí se počtem bodů nebou šířkou v milimetrech, obvykle to bývá jeden čtverčík či jeho ekvivalent (menší zarážka je nevhodná, větší zarážka než tři čtverčíky je problematická) – sazeč musí pečlivě dodržovat pravidla se zarážkou spjatá

zarážka řádková se používá při podřazované sazbě, jejíž levý »sloupec« má délku podle nejširšího výrazu (obvykle číslovky + tečky + mezery) a zbytek odstavce začíná až na této zarážce

zarážka stránková název pro způsob úpravy kapitolových stránek v knize, jejichž sazba nezačíná od horního okraje stránkového rejstříku, ale níž – určuje se počtem řádků základního textu; stránka také může začínat titulkem nahoře, ale první textový řádek je umístěn na pozici stránkové zarážky (předcházející východová stránka má mít alespoň tolik řádků textu, kolik řádků činí hodnota stránkové zarážky)

záznamy vydavatelské se v knize umisťují na rub titulní strany, uvádějí se zde – obvykle v patě stránky – údaje o držitelích autorského práva (© – copyright), tj. jména autorů textu, ilustrací, popř. překladu, předmluvy, doslovu, jméno editora a číselné označení publikace – mezinárodní kód ISBN (knihy) nebo ISSN (časopisy)

zlom sazby završení typografického procesu, kdy sazeč kompletuje a rozmisťuje jednotlivé prvky (sloupcovou sazbu, linky, tabulky, ornamenty, ilustrace, grafy či schémata, rámečky, barevné plochy, záhlaví, stránkové číslice, marginálie aj.) podle grafického návrhu (zrcadla či makety) do podoby jednotlivých stran; dbá přitom všech typografických pravidel, zásad zlomu a zachovává jednotící charakter publikace

značka vydavatelská (signet) grafický znak vydavatele, logo; není povinnou součástí publikace, avšak z grafického hlediska velmi vděčný prvek, zvláště poskytuje-li jistou volnost v úpravě (např. tisk barvou, negativně, úprava v rámečku, vsazení do obrázku atp.)

zrcadlo sazby v reálném měřítku podrobně rozkreslený plánek obsáhlejší tiskoviny, v němž jsou v typografických mírách (nebo v milimetrech) zachyceny všechny prvky stránkového zlomu tak, aby mohl být spolehlivým vodítkem sazeči při lámání; ze zrcadla má být zřejmé postavení sazby na stránce, musí udávat rozmístění a rozměry obrázků, pozice textů, velikosti, druhy a barevnost prvků, které se při lámání do stránek vkládají, atp. (někdy se zrcadlo montuje z otisků sloupců a nátisků obrázků, potom se nazývá maketou)

© Michal Ptáček 2004

WebZdarma.cz