TYPOGRAFICKÉ A POLYGRAFICKÉ NÁZVOSLOVÍ
Zařazujeme především názvosloví typografické; další jen takové, které
je svázané s dnešními činnostmi v oblasti DTP.
Názvosloví z oblasti tisku nebo knihařského zpracování tedy
v následujícím slovníčku nehledejte.
Slovníček si neklade nároky na zachycení kompletní terminologie ani na
nějakou »normativní« správnost výkladu této terminologie.
Máte-li však dojem, že jsme některý termín označili špatně,
že některé vysvětlení není přesné či vysvětlení některého termínu vůbec
schází, oznamte nám to na e-mailovou adresu
typotext@idg.cz; děkujeme.
akcenty diakritická »znaménka«, svou početností zvlášť významná
v češtině; jsou nad písmeny (á, č, i, ô, ö, ť,
ů, ü, ż), uvnitř písmen (ł) i pod písmeny (ç, ę) a
označují jejich novou zvukovou kvalitu
akcidence, akcidenční sazba příležitostné tiskoviny s
vysokými výtvarnými nároky, zpracovávající se podle grafického
návrhu (inzerát, plakát, navštívenka, novoročenka neboli P.
F., novorozenka)
ampersand název pro znak & (a, et)
anotace stručný obsah knihy s informací o
okruhu čtenářů, jimž je publikace určena (bývá na přebalové
záložce, na zadní straně obálky, na rubu titulního listu)
antikva souhrnné označení pro stojatá latinková písma, na rozdíl
od vyznačovacích písem skloněných, zvaných kurzívy, a od
písem čistě psaného charakteru (Zapf Chancery)
apostrof viz: odsuvník
arch tiskový list papíru, který je potisknut archovým tiskovým
strojem – má dvě strany (líc, rub), postupným překládáním
archu napůl vždy v ose delší strany vznikají knihařské složky
(prvním složením 4stránková, třemi složeními klasická 16stránková)
arch vývěsní (vývěsek) první vytištěný arch, který se poskytuje
zákazníkovi k nahlédnutí (v nejnutnějším případě
umožňuje u vyšších nákladů zastavit další tisk) a
schválení; pokud v současnosti není zákazník u
zahájení tisku přítomen, zasílání vývěsních archů postrádá smysl
autotypie reprodukce polotónové předlohy (diapozitiv,
fotografie, kresba) rozložením autotypickou sítí na množství tiskových
bodů, jejichž různá velikost vytvoří na výsledném tisku dojem míst
tmavších a světlejších – k tvorbě autotypických bodů
nedochází v současnosti při reprodukci (tj. při skenování),
ale až při výstupu, tj. při rastrování před laserovým tiskem nebo před
osvitem na film; kvalita reprodukované kresby stoupá s
hustotou bodů a s tiskem na kvalitnější povrchově
upravený papír (křídový)
barva direktní (tzv. přímá) používá se při požadavku tisku páté
barvy u čtyřbarvotisků nebo tehdy, je-li
požadovaná barva klasickým čtyřbarvotiskem nesnadno dosažitelná (stříbrná,
zlatá) či nemožná (bílá na barevné papíry) – je též možno
provést tisk libovolným počtem pouze přímých barev (tzv. Pantone);
samozřejmě běžný tisk pouze černou barvou (popř. mutační text) můžeme
označit též jako tisk direktní barvou
bod typografický (point) nejmenší jednotka typografického
systému (12 bodů = cicero v klasickém typoměrném
systému, 12 bodů/pointů = pica v DTP-systémech)
měřící v cicerovém systému 0,376 mm, v
pica-systému 0,353 mm; v bodech/pointech
se udává velikost písma a prokladu (kuželky)
cicero základní jednotka tzv. didotovského (klasického)
typografického systému, v němž 12 bodů = 1
cicero = 4,513 mm; pojmenováno podle římského
státníka, jehož proslovy byly poprvé vysazeny (roku 1467) písmem této
velikosti, což byl tehdy nejmenší stupeň písma
CMYK označení pro barvy stabilizovaného čtyřbarvotisku: C =
cyan/azurová, M = magenta/purpurová, Y = yellow/žlutá, K =
black/černá – viz též: čtyřbarvotisk
Computer to Plate (CTP) výstup (osvit) litografických dat
z počítače přímo na tiskovou desku; z klasického
výrobního postupu se tak vynechává osvit jednotlivých stránek na film
a archová montáž – výroba se tím zpřesňuje
a zrychluje
Computer to Press (CTP) označení pro výrobní způsob, při němž jsou
data přenesena přímo do tiskového stroje; v ČR to není běžně
užívaná technologie, jeden takový stroj byl počátkem tisíciletí instalován
v pražském studiu Leonardo
condensed (zhuštění) označení pro úzký typ písma, které je
samostatným (kresleným) fontem na rozdíl od počítačového zúžení písma
normálně širokého, kde dochází k deformaci písmového duktu
(a tudíž je nutné tento postup považovat za nevhodný)
copyright právní ochranná značka na text, ilustrace, fotografie,
překlad a design (grafickou úpravu), vycházející z
ustanovení Všeobecné úmluvy o autorském právu;
nositelem © může být jednotlivec nebo instituce (nakladatel)
číslice skákavé (zvané někdy minuskové) číslice nestejné výšky
i nestejně uspořádané vzhledem k účaří; např.
nula se podobá malému písmenu »o „, stejnou výšku mívá
i jednička, osmička má normální výšku, devítka je v
řádku položená podobně jako nula, ale přesahuje dolů pod
účaří – tyto číslice jsou vhodné pro akcidenční sazbu, nikoli
však tam, kde se číslovky hojně vyskytují a jde o
rychlou orientaci a jejich dobrou čitelnost
číslice stránková (paginace) zřetelně umístěná číslice vzestupně
označující stránky tiskoviny – používají se většinou arabské
číslice, římské výjimečně v přílohách anebo k
rozlišujícímu číslování obvyklém např. u programových
manuálů (I -1, I -2 … II-1 atd.);
na takových stránkách knihy, kde číslování není nutné a
rušilo by (titulní list, vakáty, tiráž), se vynechává
čtverčík v kovové sazbě výplněk, ve fotosazbě
a v DTP-sazbě mezera, stejné šířky i výšky,
a to velikosti právě sázeného písma (v 8bodovém
písmu tedy šířkově 8 bodů, výška je 8 bodů
automaticky; matematicky se dále dělí (1/2, 1/4, …)
čtyřbarvotisk stabilizovaný princip tisku, kdy vzájemným
soutiskem čtyř základních normativně definovaných barev (žlutá, purpurová,
azurová a černá) lze na výtisku dosáhnout jakéhokoli
barevného odstínu
dedikace viz: věnování
deleatur (latinsky budiž škrtnuto) korekturní znaménko, které
označuje, co má být ze sazby vypuštěno; dříve se užívala značka podobná
řeckému malému písmeni théta, nověji se má užívat značka podobající se
řeckému malému písmeni delta
diagram, graf grafické znázornění jevu nebo procesu; známe např.
plošný, koláčový, čárový, sloupcový, obrázkový – vepsaným
textům do diagramu/grafu se říká legenda
divis viz: spojovník
doslov (řecky epilog) autorův, popř. redakční dovětek na konci
díla; zatímco autorův doslov vždy zachovává stejný typ písma, jakým je
sázen základní text, redakční doslov může být odlišen řezem písma
(kurzíva)
dotažnice (akcentová, horní, střední, základní neboli účaří,
dolní) pomocné horizontální linie, které slouží ke konstrukci písma
a ovlivňují poměr jeho částí
DPI (dots per inch) jednotka uvádějící kvalitu vstupních a
pracovních dat, např. kvalitu skenovaného obrázku –
počet rozlišovaných jednotlivých bodů na délku jednoho palce
(2,54 mm); např. obvyklé potřebné rozlišení polotónových
obrázků 300 dpi představuje, že se obrázek v
ploše čtverečního palce (2,54 krát 2,54
cm) skládá z 90 000 jednotlivých bodů –
pro srovnání, typický obrázek, který lze stáhnout z
webových stránek, mívá 72, nanejvýš 96 dpi a
je pro profesionální tisk absolutně nepoužitelný
druh písma kategorie sloužící k odlišování a
umožňující pojmenování jednotlivých typografických písem
(Baskerville, Helvetica, Times, Univers); druh písma, např. Garamond,
v sobě zahrnuje obvykle více řezů (obyčejný, kurzívový,
polotučný aj.), což zároveň se všemi stupni těchto písmových
řezů označujeme pojmem »(písmová) rodina«
dřík písmena hlavní svislý nebo šikmý (nikoli oblý) tah písmena
DTP z anglického Desk Top Publishing –
systém, umožňující vytvářet a editovat dnes i
nejnáročnější tiskoviny, skládající se z příslušného
programového vybavení a počítače, ovládajícího další
spolupracující přístroje: skener, tiskárnu, popř. osvitovou jednotkou
(s vyvolávacím automatem); základní vybavení, jímž je
minimálně počítač, se vejde na běžný kancelářský stůl – v
širším významu tak označení DTP vyjadřuje tendenci vzniku sazby
u jednotlivců, na rozdíl od praxe do druhé poloviny 20.
století, kdy sazba vznikala výhradně ve specializovaných
střediscích-tiskárnách
dubleta dva (popř. tři) jazykově správné tvary slova, např.
archiv i archív, tuberkulóza i tuberkulosa atp.
duktus písma vzájemný poměr tloušťky písmových tahů; mění se
podle velikosti písma a je jednou ze složek, určujících
charakteristické znaky určitého druhu písma – může být
nevhodně narušován extrémní deformací písma (zužování, rozšiřování)
dvojtečka znak, který se v běžném větném smyslu
přisazuje za poslední znak slova, avšak může být sázen z obou
stran těsně (např. ve sportovních výsledcích nebo mezi minutami a
sekundami) i z obou stran s mezerami
(např. zápis matematického dělení)
EAN European Article Numbering – evropský systém
označování výrobků kódem (v základní verzi třináctimístným);
do formy kódu EAN lze převést označování tiskovin (viz) ISBN a
ISSN
epilog závěr knihy – je-li z pera
autora, upravuje se shodně se základním textem; píše-li ho
někdo jiný, může být úprava odlišná (např. použitím kurzívového řezu
atp.)
errata (z latiny) chyby v tisku;
v dobách déletrvajícího tisku, při kterém fungoval insitut
tzv. vývěsních archů, takže chyby bylo možno zjistit ještě před dotištěním
celé publikace, se zařazovala errata do knihy na poslední arch (před
tiráž), anebo se vytištěna na malém lístku vkládala – někdy
se tento lístek do knihy vlepoval, což zabraňovalo jeho vypadnutí; v
současnosti tato praxe je výjimečná u rozsáhlejších
vědeckých knih nebo při vážnější chybě
ex libris (latinsky z knih) původně vepisovaná,
později tištěná (formát A7 a menší) vlastnická ozdobná značka
majitele knihy, graficky náročně řešená a vlepovaná do levého
horního rohu vnitřní strany desek knihy – typický druh
akcidenční tiskoviny
exponent zmenšená číslice sázená k horní dotažnici;
DTP-programy často nepříliš vhodně nazýván »horní index«
extended (rozšíření) označení pro široký typ písma, které je
samostatným (kresleným) fontem na rozdíl od počítačového rozšíření písma
normálně širokého (kde dochází k deformaci písmového
duktu)
faksimile věrná napodobenina originálního textu nebo ilustrace
tiskem (faksimile podpisu)
font v digitální typografii elektronický popis
určitého písma, např. Helvetica Bold Italic (Helvetika tučná kurzíva);
bitmapový font popisuje znaky jako pevně dané obrazce složené z
pixelů, takže každá velikost písma musí mít svůj samostatný
popis-font; obrysový font odvozuje znaky ze složitých
matematických rovnic (Bézierovy křivky), což umožňuje jedním fontem sázet
různé velikosti písma
formát označení pro velikost tiskoviny nebo sazby (nejčastěji se
udává v milimetrech), přičemž se vždy určuje napřed šířkou
a pak výškou, což vylučuje záměnu v případech,
kdy jde o formát naležato; hrubý formát je rozměr
tiskoviny během její výroby a je vždy větší než čistý
formát, ke kterému se dochází při konečném zpracování –
ořezu jedné až všech stran – a v kterémžto rozměru se
tiskovina dostává ke spotřebiteli
graf viz: diagram
grafická úprava (anglicky layout) výtvarné uspořádání tiskoviny
s použitím původních zdobných nebo ilustračních prvků, nikoli
pouze s užitím písmových prostředků; grafická úprava výtvarně
uspořádává všechny náležitosti tiskoviny tak, aby tiskovina měla jednotný
charakter a plně odpovídala svému poslání; grafickou úpravu
by měl navrhovat výtvarník, grafik nebo zkušený typograf, neměla by se
tvořit až při lámání publikace způsobem »ad hoc«
grotesk bezpatkové písmo s neodstíněnými tahy nebo
jen s minimálními rozdíly v tloušťce tahů;
groteskovým písmům se též říká hůlková (Arial, Helvetica)
hlava označení pro horní partii tiskoviny
hlavička (novin, časopisu, tabulky) hlavička časopisu nebo novin
stojící v čele tiskoviny je úhledně uspořádána a
uzpůsobena pro mutování dat a čísel, dominuje v
ní název tiskoviny výrazným, charakteristickým písmem; v
tabulce se hlavičkou označuje první tabulkový řádek, text nad
kolonkami, který vytváří jakýsi název pro tyto kolonky – text
hlavičky proto začíná vždy velkým písmenem nad všemi kolonkami (hlavička
může být dále členěná, pak již je počáteční písmeno malé)
hlubotisk princip tisku, kdy se tisková barva přenáší na papír
z rozměrově shodných, ale různě vyhloubených bodů –
hlubotisk tak z běžných tiskových technik (knihtisk,
ofset, sítotisk) nejlépe reprodukuje polotónové předlohy; je ekonomický
u nákladů převyšujících alespoň 20 000 výtisků,
a proto se jím v současné době prakticky
netisknou knihy, ale pouze časopisy
hřbet část tiskoviny-publikace, v níž
dochází ke spojení jednotlivých listů či archů; je-li alespoň
zhruba 5milimetrový, může být potištěn (text začíná v patě,
nikoli v hlavě publikace); z hlediska návrhu
postavení sazby na stránce je vhodné u lepených vazeb
přihlížet k tomu, aby při rozevření knihy byl i
text u hřbetu dobře čitelný
chlebové písmo tradiční označení základního písma tiskoviny
ilustrace výtvarný projev, který jako názorný doprovod
literárního díla zpřesňuje nebo rozšiřuje představu čtenáře –
ilustrace může být provedena libovolnou uměleckou technikou
(fotografie, koláž, kresba, malba, rytina, výkres aj.); je
dominantním prvkem na stránce
impressum údaje o místě tisku, tiskaři a
roku vydání – dříve na titulním listu, nyní v
tiráži (setkáváme se však i s publikacemi, kde tyto
údaje scházejí, jako by se vydavatel a tiskárna za svou práci
styděli…)
imprimatur (latinsky budiž tištěno) písemné svolení
k tisku, které dává zákazník; mělo by obsahovat rozsah stran
publikace, datum a podpis
index zmenšená číslice sázená k dolní dotažnici;
DTP-programy nazýván též »dolní index«, přestože podle
klasické terminologie žádný »horní« index neexistuje
iniciála velké zdobné počáteční písmeno (může vybíhat nad text,
doleva z textového sloupce, nebo být zapuštěné do několika
řádků textu); někdy tištěné pestrou barvou
interpunkce (interpunkční znaménka) řada grafických znamének,
členících text a pomáhajících se čtenáři v něm
orientovat (pomlčka, vykřičník, středník, uvozovky, závorky atp.) –
pro jednotlivá znaménka existují přesná pravidla týkající se jejich
správné sazby
ISBN International Standard Book Numbering – systém
mezinárodního standardního číslování knižních publikací; u
nás závazný od r. 1989, kdy tiskovina musí na určených místech
číslo povinně uvést – srovnej EAN
ISSN International Standard Serial Numbering –
systém mezinárodního standardního číslování periodických tiskovin;
u nás závazný od r. 1989, kdy tiskovina musí na určeném místě
číslo povinně uvádět – srovnej EAN
italic v DTP označení pro kresebně zešikmené
patkové písmo = kurzívu (na rozdíl od elektronicky zešikmeného kresebně
stojatého písma); srovnej též: obligue
kapitálky verzálky na střední výšku písma používané pro
slavnostnější úpravu textu; písmový font by měl mít buď přímo kapitálkový
řez, anebo možnost ho generovat, neboť je nesprávné nahrazovat kapitálky
verzálkami zmenšené velikosti písma (je narušen písmový duktus celého
textu)
kapitola dílčí část knihy, skládající se z odstavců
a mající standardní grafické uspořádání (např. stránkovou
zarážku, začátek iniciálou atp.)
kerning (párování znaků) úprava mezer (obvykle jejich zúžení)
mezi jednotlivými dvojicemi znaků, aby v sazbě nevznikaly
nehezké »díry« (typickými příklady jsou spojení písmen Av, Ty, Tv nebo
kombinace verzálkových znaků s tečkou: T. či
V.); sofistikovanější programy umožňují uživatelský kerning fontů,
avšak do této operace by se měl pouštět jen zkušený typograf
klasifikace písma snahy grafiků, typografů i
výrobců písem o nějaké smysluplné roztřídění množiny
písem; u nás je známá oficiální klasifikace mezinárodní
asociace typografů ATypI (10 skupin) a domácí
pokus profesora VŠUP Solpery, vtělený do oborové normy a
mající 11 skupin dále členěných do až tří podskupin
knihtisk princip tisku, při němž se tisková barva přenáší na
papír z vyvýšených míst tiskové formy –
nejstarší tisková technika, jejíž vynález se datuje rokem
1440 (zahrnuje kovovou sazbu a techniky tisku
štočků, dřevořezů, dřevorytů) – laicky připodobnitelná
k procesu razítkování; ačkoli knihtiskem byla vytištěná
prakticky každá kniha do r. 1950, je dnes na ústupu ve prospěch ofsetu,
přestože různé postupy v polygrafii (ražba, zlatotisk, svým
způsobem i výsek) jsou na principu knihtisku založeny
kolonka (též rubrika) sloupec údajů v tabulce,
nacházející se pod hlavičkou (»názvem« sloupce); všechny kolonky tvoří
dohromady tzv. (viz) nohy tabulky
korektura porovnávání zhotovené sazby s rukopisem
s ohledem na věcné a technické nesprávnosti
a vyznačení pokynů k jejich opravám –
rozlišujeme korekturu sloupcovou, stránkovou, náhled, imprimatur;
korigují se rovněž nátisky obrázků, kdy se např. některé partie nebo celý
obrázek požadují zjasnit, ztmavit, vykrýt pozadí, odstranit moaré, upravit
podání některých barev, změnit barvy atp.; korektura, která
není zachycena písemným způsobem, se z hlediska jistoty
a správnosti provedení podobá vybírání stejnobarevného páru
ponožek ve tmě
kurzíva (doprava, obvykle o 15 stupňů) nakloněný
písmový řez, zvláště vhodný k vyznačování; rozlišujeme
kurzívu kreslenou, tj. vytvořenou jako samostatný druh písma písmařem,
a kurzívu elektronickou, kterou generuje počítač ze stojatého
písma – počítačově generovaný kurzívový řez je vždy méně
hodnotnější než pravá (kreslená) kurzíva, které by měla být dávána
přednost (srovnej též: italic, obligue)
kuželka termín klasické kovové sazby označuje vzdálenost mezi
sousedními řádky, tj. např. vzdálenost od účaří k účaří,
skládající se z bodové velikosti písma plus případné bodové
hodnoty prokladu (sází-li se 10bodovým písmem při 1bodovém
prokladu, hovoří se o 11bodové kuželce); postupem doby termín
z typografického nářečí mizí a hovoří se již jen
o stupni/velikosti písma a prokladu, které se
také definují v DTP lámacích programech (dokonce se dnes,
nesprávně, hovoří např. o 11bodovém prokladu, ačkoli při
sazbě např. 10/11 jde klasicky jen o 1bodový)
lámání sazby viz: zlom sazby
layout viz: grafická úprava
legenda součást popisku k obrázku – číselné nebo
písmenné označení jednotlivých prvků obrázku s vysvětlením;
může být sázena o stupeň menším písmem než samotný popisek;
v grafech nebo kresbách může být legenda součástí obrázkového
prostoru (spojena s konkrétní částí kresby linkou)
ligatura viz: slitek
linka grafický prvek s atributy délky, síly, obrazu
(plná, tečkovaná, čárkovaná, …) a barevnosti; používá se při
zlomu sazby, v tabulkách a v obrázcích ke
spojování částí kresby s legendou
litera výraz klasické kovové sazby pro hranolek s
odlitkem obrazu příslušného písmene nebo znaku – viz:
písmeno
logo (logotyp) výraz pro grafickou značku instituce (logo
firmy); také klasickou vydavatelskou značku neboli signet bychom nyní
označili termínem logo
LPI (lines per inch) výstupní rastr (bublinové či laserové
tiskárny, osvitové jednotky), vytvářející tiskové prvky v
tzv. autotypické síti; obvyklým rastrem pro ofsetový tisk je např.
150 lpi vytvářející na ploše čtverečního palce (2,54
krát 2,54 cm) 22 500 tiskových bodů
maketa model, podle kterého se tiskovina připravuje (sází, láme
do stránek, montuje do archů): vytváří ji grafik z výtisku
sloupcové korektury a z nátisků obrázků, které vlepuje do
zrcadla sazby – v současné éře DTP může být maketa vyrobena
grafikem počítačově jako jakýsi »před-zlom«; ve druhém
významu je maketa jakási ukázka pro tiskárnu, jak má tiskovina vypadat,
kdy poskytuje (třebaže někdy ve zmenšené podobě, popř. jen jednobarevně)
informace o vyřazení stránek, spadových plochách atp. –
u složitějších publikací by z DTP-střediska do
produkční tiskárny měla být zakázka takovouto maketou vždy doprovozena
marginálie (latinsky margo = okraj) krátký text na okraji sazby
(v odborně zaměřených publikacích, v
učebnicích), který vystihuje obsah odstavce nebo následující delší
pasáže a usnadňuje tak čtenářovu orientaci v
knize
maso výraz z klasické kovové sazby označující
písmenem nevyužitou obdélníkovou (čtvercovou) plochu, v níž
je písmeno nakresleno – toto »maso«, na výtisku netisknoucí
nebo se projevující mezerou, bránilo např. těsnému přisazení linky nebo
ornamentu k písmenu nebo vytvářelo optickou mezeru i
mezi některými těsně přisazenými písmeny (Av); srovnej: kerning,
nálitek
mezera základní prvek sazby (de facto nejpoužívanější klávesa…)
k oddělování slov či výrazů (podrobně viz pravidla sazby),
v širším významu též jakýkoli nepotištěný prostor (mezi
řádky, mezi odstavci, od okraje sazebního obrazce ke kraji papíru
atp.)
mezititul nadpis významnější části knihy nebo článku, speciálně
graficky upravený (v knize obvykle samostatná lichá stránka)
mezititulek nadpis části kapitoly nebo části článku, upravený
poměrně nenápadně (čtenář si ho musí povšimnout, nicméně mezititulek nemá
ze stránky vystupovat výrazněji než je bezpodmínečně potřebné)
minusky (latinsky minuskule) malá písmena (pro tvůrce rukopisů:
jako malá písmena je třeba psát kapitálky, jejich změna na kapitálkový řez
písma musí probíhat programově, nikoli zmenšením velikosti písma verzálek)
moaré nechtěný efekt vzniklý při tisku nesprávným natočením
autotypické sítě (při barvotisku), nesprávnou volbou tvaru autotypického
bodu, popř. nepřesným soutiskem barev; vzniká také jako interference
původní sítě skenovaných autotypických obrázků a novým
síťováním při osvitu (což se může týkat i černobílého tisku)
monospaced označení pro DTP-písmo s
konstantní šířkou písmen (Courier), napodobující psaní klasického
psacího stroje; pro svou neproporčnost nemůže být považováno za
typograficky přijatelné, je ovšem velmi vhodné k napodobení
programátorských zápisů, popř. k uvádění internetových adres
či adres elektronické pošty
motto citát předznamenávající obsah knihy, článku nebo jejich
částí; ve zřetelné grafické úpravě se umisťuje na začátek knihy nebo na
začátek kapitoly
nadtitulek krátký text, který uvádí titulek a je
umístěn nad ním – sází se menší velikostí, někdy i
odlišným druhem písma, popř. je tištěn barevně, od titulku může být
oddělen linkou
náhled termín původně z klasické kovové sazby,
označující kontrolu správnosti provedení posledních korektur –
úspěšný náhled předchází svolení k tisku (imprimatur);
v současné DTP-praxi se náhledem označuje
barevný výtisk obrázku nebo třeba obálky/přebalu nebo stránky publikace,
který je proveden nějakým druhem nátiskové techniky – jako
»náhled« se pak označuje méně kvalitní verze (viz) nátisku, přičemž
i náhled v zásadě poskytuje stejné kontrolní
možnosti jako nátisk
nálitek přídavné (viz) maso, které bylo součástí hranolku písma
v kovové sazbě a vytvářelo potřebnou mezeru,
aniž by se musel používat samostatný výplněk – typicky byl
používán před znaky dvojtečky, středníku, otazníku, vykřičníku a u
trojtečky vepředu i vzadu; současné fonty obvykle
tento nálitek postrádají, a protože by bylo v
tomto ohledu dodržování klasických pravidel sazby naprosto
neúnosné, od požadavků oddělování vyjmenovaných znaků se v
běžné sazbě ustupuje (nic však nebrání zachovávat klasická pravidla
při akcidenční sazbě, tvorbě obálek knižních publikací, logotypů
atp.)
nárůst tiskového bodu skutečnost, že se výstupním zařízením
(osvitovou jednotkou) vygenerovaný tiskový bod může později měnit
(kopírování tiskové desky, tlakem válců tiskového stroje a
rozpíjením se do papíru při zasychání tiskové barvy) –
koriguje se mj. používáním tzv. profilů, které podle očekávaného
výsledku simulují výsledný stav již v průběhu výroby (např.
při úpravách obrázků v příslušném editačním programu), takže
výsledný tisk odpovídá předpokladům
nátisk kontrolní výtisk obrázků po provedení reprodukce; původně
šlo o tisk na speciálním nátiskovém stroji, nyní se většinou
používá chemický nebo elektronický nátisk, kdy je tisk imitován pomocí
barevných pigmentů či barevnou tiskárnou – poskytuje
zákazníkovi možnost porovnat úspěšnost provedení reprodukce; méně
kvalitním druhem takovéhoto nátisku je (viz) náhled, který je pak na
rozdíl od nátisku rychlejší a levnější
nohy obecně spodní partie tiskoviny; v tabulkách
souhrnné označení všech kolonek (rubrik), tedy veškeré části tabulky pod
hlavičkou
obálka ochranný kartónový ozdobný obal brožovaných publikací;
grafickým řešením navazuje na vnitřní úpravu, bývá však nápadnější, takřka
vždy barevný (i když je vnitřek publikace černobílý), obvykle
povrchově zušlechtěný laminací nebo alespoň lakováním
obligue kreslená kurzíva groteskových (bezpatkových)
DTP-fontů; srovnej též italic
obrazec sazební schematický plánek v originální
velikosti, jímž grafik určuje šířku a výšku sazby (počtem
řádků základního textu) a její umístění na tištěné stránce;
u vícesloupečné sazby stanoví také šíři jednotlivých sloupců
a jejich vzájemný odstup
obsah přehled kapitol nebo článků s uvedením čísla
strany, na nichž začínají (umístěn obvykle v závěru knihy,
u knih odborných na začátku – začíná vždy na
liché straně); vyplňuje-li se sloupec mezi názvy a
čísly např. tečkami, nemá výplň zabírat víc místa než text, jinak
je lépe zúžit formát sazby, aby čísla nebyla od textu příliš daleko
obtékání způsob provedení sazby, která je umístěna kolem
obrázku, jenž ji svým prostorem »odtlačuje« – je přitom nutno
zachovat určitou mezeru mezi krajem obrázku a krajem sazby,
zároveň zúžený sloupec sazby nesmí vykazovat některé nevhodné jevy (široké
mezislovní mezery, autorozpal textu atp.); textem lze obtékat
jen z jedné strany
OCR (optical character recognition – optické
rozpoznávání znaků) postup, kterým se prostřednictvím naskenování textu
(rukopisu, tištěné stránky knihy atp.) získaný bitmapový
obrázek softwarově rozloží na jednotlivé znaky, které jsou dále
editovatelné
odstavec základní stavební prvek sazby (za nižší jednotku můžeme
považovat slovo a písmeno), mající charakteristickou
jednotnou úpravu
odsuvník (apostrof) znak podobný čárce, avšak posazený k
horní dotažnici – v češtině se používá jako označení
scházejících hlásek; sází se vždy těsně (pad’ namísto padl; d’Artagnan)
ofset princip tisku, kdy se barva zachycená na mastnotu
přijímajících částech nereliéfní tiskové formy přenáší prostřednictvím
pryžového válce na papír (je proto technikou tisku z plochy,
obdobným principem tiskne litografie a světlotisk); ofset má
dominantní podíl ze všech způsobů tisku, je jím tištěna většina současných
knih i časopisů; ofsetová litografická
předloha-film musí být ze strany světlocitlivé vrstvy
zrcadlově převrácená, nečitelná
oko tabulky průsečík (vodorovného) tabulkového řádku a
(svislého) sloupce; základní stavební prvek tabulky (viz též: pole
tabulky)
optický střed místo na stránce, kam se umisťuje hlavní řádek,
neboť se k němu upírá první pohled čtenáře; empiricky
ověřenou skutečností je, že optický střed se na potištěném papíře jeví
poněkud výš než střed geometrický (existuje několik grafických konstrukcí
optického středu)
ořez zajištění správného čistého formátu tiskoviny při
knihařském zpracování; při konstrukci tiskoviny a jejím zlomu
je třeba počítat s možnou nepřesností ořezu –
jedním z požadavků je proto u obrázků
tzv. na spadávání, aby jejich kresba pokračovala ještě nejméně 3
mm za hranice čistého formátu »ven« z knihy; zároveň
se nedoporučuje příliš blízko k hranicím ořezu umisťovat text
či důležité partie obrázků
outline písmo kreslené slabou linkou na okrajích tahů, uvnitř
prázdné (lze vyplnit požadovanou barvou, stejně tak jako obrys nemusí být
výhradně černý; grafické programy umějí obrys písem libovolně měnit
a vnitřek písma vyplňovat i prolínanými barvami,
vzorky nebo obrázky)
paginace stránkování; viz číslice stránková
palec anglosaská míra, 2,54 mm, jejíž správná
značka je " (nikoli podoby uvozovky!)
PANTONE (ochranná známka) označení široké škály přímých barev,
které se používají buď k doplnění čtyřbarvotisku (CMYK),
anebo i samostatně – oproti barvám CMYK jsou PANTONE barvy
schopny pokrýt větší barvový prostor a zabezpečit kvalitní
reprodukci např. zlaté nebo stříbrné barvy, barev metalických
atp.; označují se většinou číselnou a písmennou
kombinací, mj. podle druhu papíru, pro který je konkrétní barva určena
papír nejobvyklejší nosič tiskového sdělení; třídí se podle
kvality, na kterou má vliv způsob výroby, síly, gramáže (plošné
hmotnosti), zabarvení, formátu a řady dalších kritérií
– z hlediska DTP jsou u papíru nejdůležitější hlediska
rozměr (arch, anebo pás pro rotační tisk) a kvalita povrchu
(obyčejný, křídový atp.) pro volbu hustoty autotypické sítě
vzhledem k nárůstu tiskového bodu
parchant neúplný východový řádek umístěný jako první na stránce
(ve sloupci), popř. neúplný východový řádek základního textu pod obrázkem;
vulgární označení vystihuje hrubost tohoto přestupku
pata označení pro dolní část sazby nebo stránky (též: zápatí)
patitul (též předtitul) první stránka knihy, na níž bývá obvykle
jen název knihy nebo vydavatelská značka; patituly mohou být v
knize i dva v pořadí: vydavatelská
značka, název knihy (avšak někdy se také oba zmíněné prvky spojují do
jediné stránky patitulu)
PDF univerzální formát pro ukládání a přenos dat,
který podobně jako (viz)postscript uchovává všechny potřebné informace
o stránce (stránkách), ale umožňuje tisk na libovolném
výstupním zařízení a není omezen platformami různých
operačních systémů – je ideální pro (viz) CTP
per extensum (z latiny na plnou šíři) označení se
užívá jen při vícesloupečné sazbě, když titulek nebo některá textová
partie jsou rozvinuty na plnou šíři sazebního obrazce; často se zkracuje:
perex
pérovka reprodukce, která má čárové nebo plošné prvky bez
polotónových přechodů, takže není síťována (kresba tuší); pérovkou je
vlastně i plný černý tisk písmové kresby
pica obvykle základní typoměrná jednotka
DTP-systémů, pocházející z anglosaského světa,
měří 1/6 palce = 4,233 mm = 12 bodů
v pica-systému; klasické písmo psacích strojů je právě
velikosti pica
písmeno (litera, znak) základní sazební prvek; ve fotosazbě
a v DTP je tendence používat výraz znak, klasická kovová
sazba používala termín litera, písmeno je označení obecné
písmo soubor znaků, které graficky zachycují myšlenky; v
typografii povšechné označení pro druh písma (srovnej: druh písma,
font)
plát označení litografického (filmového) výtažku; klasický
čtyřbarvotisk pracuje se čtyřmi pláty (pro barvy CMYK)
podtitulek doplnění, zpřesnění titulku, umístěné pod hlavním
titulkem a graficky odlišené menším písmem, jiným druhem
písma, negativně nebo barevně, podtiskovou plochou atp.
pole tabulky průsečík tabulkového řádku a sloupce;
viz též: oko tabulky
polygrafie průmyslový obor, který reprodukuje a
tiskem rozmnožuje psané, kreslené, tištěné nebo jiné předlohy
– jeho klasickou výkonnou jednotkou je tiskárna
popisek text k obrázku, sázený většinou drobnějším
písmem než je písmo základní, často i kurzívou (účelné
zvláště tehdy, když se popisky dostávají do těsnější blízkosti textu,
s nímž by splývaly); popiskům s číselnými nebo
literními odvolávkami k detailům v ilustraci
říkáme (viz) legendy
postavení sazby umístění obrazce sazby na listu/stránce včetně
stanovení jeho odstupů od krajů čistého formátu listu/stránky
postscript (obchodní název PostScript) jazyk pro popis stránek
(zabudovaný do řady výstupních zařízení nebo součástí tzv. softwarového
RIPu) umožňující vytištění stránky v přesné podobě, jak byla
vytvořena lámacím programem; existují verze PS level 1, PS level 2 a
PostScript 3
poznámky vysvětlení textu, doplnění textu o
podrobnosti či odkazy; označují se shodně v textu
i na místě, kde jsou umístěny (buď v patě
příslušné strany, anebo souhrnně na konci kapitoly, knihy) –
sázejí se zásadně menším písmem než základní text, mívají úpravu
pořadové sazby
praporek způsob sazby, při kterém nejsou oba její okraje
zarovnávány, nýbrž na jednom okraji volně vybíhají – obvykle
doprava (básně), jak vyjdou; hlavní přínos pro typografii je skutečnost,
že praporková sazba má všechny mezislovní mezery stejně široké (praporek
zleva nebo vlevo nazýváme sazbu, mající zarovnaný levý okraj s
vybíháním volných řádek na pravém okraji; u praporku
zprava nebo vpravo je tomu naopak; poslední způsob praporku je sazba na
osu, kdy podle středové osy vybíhají řádky na obě strany stejně, takže
zarovnaný není žádný okraj)
pravidla sazby kanonický soubor zásad, jimiž se řídí typografové
při zhotovování sazby
proklad vzájemný odstup řádků, obvykle udávaný v bodech –
uvádí se samostatně (proklad 2 body), anebo ve spojení
se stupněm písma (10/12, kdy hodnotu prokladu tvoří rozdíl 12 –
10 = 2); velikost prokladu se řídí podle písma, šířky, popř.
i výšky sazby a velikosti nepotištěných okrajů,
neboť ve spojení všech těchto veličin proklad ovlivňuje plošné zabarvení
textové plochy stránky, tzv. (viz) šeď stránky a čitelnost
tiskoviny
prostrkávání oddělování jednotlivých písmen od sebe stejnou
mezerou; tímto efektem se obraz písmen zdánlivě zvětší, proto je
prostrkávání považováno za jeden z vyznačovacích způsobů,
i když méně vhodných (ruší – viz – šeď stránky)
protititul (latinsky frontispis) protilehlá stránka titulu, levá
strana titulní dvoustrany knihy – nepovinná součást knihy;
je-li zařazen, tvoří grafickou jednotu s titulní
stranou (obvykle s použitím ilustrace), není-li
zařazen, je stránka protilehlá titulu vakátem
přebal ochranný ozdobný papír navlékaný na desky vázané knihy,
náročně graficky řešený; přebalové záložky jsou využívány k
uvedení anotace, autorova medailonu nebo k propagaci
předlohy reprodukční originální podklady, které se reprodukují
(skenováním, překreslením, u grafů či schémat i
vytvořením) do formy použitelné pro tisk; od doby masového
rozšíření digitální fotografie se za předlohy dají považovat i
elektronická data-fotografie, avšak pro komerční tisk
je většinou potřebná jejich úprava (obecně u reprodukčních
předloh mnozí zákazníci zapomínají, že podmínkou dokonalého tisku jsou
dokonalé reprodukční předlohy – lze předpokládat, že
reprodukce mívá nižší kvalitu než originál)
předmluva (prolog) část knihy, stojící před úvodem a
odlišující se od základního textu např. použitím kurzívy; je tomu
tak proto, že předmluvou vybavuje knihu jiná osoba než autor, zatímco úvod
i vlastní text je dílem autora
předpis sazby pokyny pro sazeče, jak má postupovat při sazbě
náročnějšího, netypického nebo cizojazyčného textu, upozorňující na
eventuální odlišnosti proti běžným pravidlům sazby atp.
předrážka, předsazení viz též: zarážka řádková –
způsob úpravy textu, při kterém první řádek odstavce se sází na
plnou šířku a od druhého řádku až do konce odstavce s
určitou zarážkou; např. při sazbě rejstříků či seznamů literatury
je oblíbeným způsobem sazba se čtverčíkovou předrážkou
předsádka dvoulist silnějšího papíru, jehož polovina je
přilepena k vnitřní části knižní desky a ke
hřbetu, přilehlá volná druhá polovina je úzkým proužkem přilepená ke
krajnímu listu knižního bloku (na začátku i na konci knihy);
předsádka bývá bílá, barevná, ale i potištěná (u
cestopisů mapkou, u dětských knížek motivy pohádkových
postaviček atp.)
přesazba, přetek v novinářské a
typografické hantýrce označení pro text, který přesahuje zrcadlem
sazby vymezený prostor; počet přetékajících řádků textu odpovědný redaktor
vykrátí, anebo se po dohodě s grafikem změní dispozice pro
stupeň či modifikaci písma, zmenší proklad, vyřadí obrázek atp.
přetisk (overprint) způsob ošetření tisku ploch nestejného
zabarvení, kdy černá barva (nejčastěji obraz písmen nebo linek) ve
výtažkových plátech »nevykrajuje« prostor pro svou kresbu, nýbrž původní
kresbu v barevných plátech ponechává a umožňuje
tak dobrý výsledek barevného tisku i v případě, kdy by
soutisk nebyl dokonalý (v opačném případě by z
některé strany okolo černých prvků byla vidět nepotištěná nebo
nedostatečně potištěná spára); do tohoto systému patří rozšiřování plochy
slabě tisknoucích barev pod okraje silněji tisknoucích barev –
velikost takového rozšiřování (zužování) tiskových prvků záleží
i na způsobu tisku (jiné hodnoty se používají pro ofset, jiné
pro sítotisk, jiné pro gumotisk); viz též: soutisk
příloha označení pro rozmanitou skupinu tisků tvořících s
knihou nedílný celek, ať již jsou všité, vlepené, vkládané nebo
umístěné do kapsy vnitřní strany zadní desky
redaktor odpovědný redaktor, bývající sám za sebe nebo za
redakční kolektiv partnerem pro výrobce-sazeče po stránce
věcného obsahu publikace – koriguje a upravuje
rukopis, řeší nesrovnalosti a na konci výrobního procesu
poskytuje imprimatur
redaktor technický pracovník nakladatelství zběhlý v
polygrafických vědomostech, který koordinuje spolupráci autora,
redaktora, grafika či výtvarného redaktora a výrobce při
práci na knižní či časopisecké publikaci; ke škodě věci bývá v
současnosti opomíjen
redaktor výtvarný pracovník nakladatelství garantující výtvarnou
stránku publikace, úzce spolupracující s grafickým úpravcem
(viz: grafická úprava), anebo ho přímo zastupující; ve styku s
výrobcem (obvykle DTP) určuje rozměry a další
parametry reprodukčních předloh, kontroluje správnost dodržování grafické
i typografické úpravy atp., koriguje výtvarnou
stránku publikace a v součinnosti s odpovědným
a technickým redaktorem dává imprimatur
rejstřík knižní (index) abecedně uspořádaný seznam vybraných
pojmů, o nichž publikace pojednává, s odkazem na
strany, kde se vyskytují – podle povahy výběru jsou rejstříky
věcné, jmenné, místní, smíšené aj.; jako nepovinná součást
knihy je rejstřík vždy na konci publikace, sází se menší velikostí písma,
často vícesloupečně v pořadovém uspořádání
rejstřík řádkový u knižních publikací jev, kdy se
v průhledu listu kryjí řádky liché i sudé
stránky – doklad přesného zlomu sazby a
pečlivého tisku
rejstřík stránkový na rozdíl od rejstříku řádkového jde o
krytí celého sazebního obrazce, popřípadě jednotlivých sazebních
sloupců a stránkové číslice – tj. pouze
okrajových prvků sazby
reprodukce v polygrafii tisk provedený s
autentickou přesností podle předlohy; klasicky se reprodukovalo
fotografickou cestou, moderním způsobem prostřednictvím skenerů a
opět fotografickou cestou – digitální fotografií
resumé krátký a výstižný souhrn obsahu knihy,
především cizojazyčný; umisťuje se v závěru publikace,
zachovává úpravu základního textu, eventuálně použije menší velikost písma
revize knihtiskařský termín – kontrola správnosti
provedení poslední stránkové korektury, v tiskařském stroji
těsně před zahájením tisku (poté ještě náhled); v
DTP-technologiích se v tomto smyslu nepoužívá, avšak
nějaký obdobný poimprimační způsob kontroly před postskriptem je užitečný
roman v latinkových písmech stojatý řez písma
(Times Roman)
rozpalování zvětšování mezer nad základní velikost –
rozpalování mezer mezi slovy, mezi řádky nebo mezi odstavci na
knižní stránce je zlozvyk, svědčící o bezradnosti nebo
o nedostatku vkusu a je dokladem povrchní
a nekvalitní práce lámajícího sazeče
rubrika (v tabulce) viz: kolonka
rukopis závazná předloha pro sazbu textu, dnes jen zřídka psaná
rukou nebo na stroji, často na počítači (data by však měla být doprovozena
výtiskem), přijatelný je i rukopis ve formě již vytištěného
textu (lze použít pro – viz – OCR); hlavními kritérii řádného
rukopisu je jeho úplnost, definitivnost, přehlednost, jednotnost
uspořádání a srozumitelnost doprovázejících ho pokynů pro
sazbu
řádek základní prvek sazebního zlomu mající rozměr šířkový
(i v případě, kdy není úplný), udávaný nyní v
milimetrech (dříve v cicerech) a výškový,
udávaný v bodech (skládající se ze stupně písma plus
řádkového prokladu)
řádek tabulkový obvykle sice jednořádkový, avšak může se skládat
i z více řádků v rámci některého tabulkového
»oka« – řádek je potom vysoký podle oka řádku, které se
skládá z nejvíce řádků
řádek východový poslední řádek odstavce –
pro jeho délku platí několik pravidel, při zlomu se neúplný
východový řádek nesmí dostat nahoru do sloupce (parchant)
řeka neestetická bílá spára, která jako trhlina rozrušuje plošný
klid textového sloupce sazby; objeví se v případě příliš
širokých mezislovních mezer, ale i zcela náhodně a
je pak třeba přesazením několika řádků nebo redakční úpravou
(vložení, vypuštění slova) ji odstranit
řez písma charakter písma daný tvarovými prvky jeho kresby
(obyčejný – polotučný – kurzíva atp.);
DTP-programy posunuly význam tohoto klasického typografického
termínu a mezi řezy písma zahrnují nejen kapitálky, ale také
verzálky, podtržení, tzv. horní i dolní index, popř. jiné
sazba řazení písmen podle textové předlohy-rukopisu
do řádků, odstavců, sloupců a tím vytvoření základního
předpokladu pro tiskové rozmnožování textu (další úpravě sazby se
říká – viz – zlom)
sazba do bloku nejobvyklejší způsob sazby, kdy je levý i
pravý okraj sloupce zarovnaný
sazba hladká klasický termín pro sazbu jedním druhem, řezem a
velikostí písma, se stejným prokladem a na stejnou
šířku sazby (beletrie); v přeneseném slova smyslu jednoduchá,
snadná sazba
sazba na praporek viz: praporek
sazba pořadová sazba, při které záleží na tom, aby některé údaje
v řádcích byly pod sebou, takže je třeba dodržovat zarážkové
pozice (typickým příkladem pořadové sazby je obsah)
sazba smíšená sazba, jež na rozdíl od sazby hladké používá různé
vyznačovací řezy, popřípadě míchá různé druhy nebo velikosti písma
script písmo napodobující ruční psaní (nevhodné pro rozsáhlejší
úseky sazby)
serif (patka) krátká tenká čára přibližně kolmá k
hlavním tahům znaku; patky má např. známé písmo Times
seznam literatury (bibliografie) vyskytuje se na konci
ambicióznějších odborných děl jednak jako informace, z
kterých publikací autor čerpal, jednak jako odkaz pro zájemce
o hlubší studium; sází se menší velikostí základního písma
s eventuální pořadovou úpravou (viz: předrážka)
schéma graficky znázorněná struktura; písmo ve schématech viz:
legenda
signatura v polygrafii grafické označení, které se
po složení knihařského archu objeví ve hřbítku a pomáhá při
kontrole správnosti tzv. snášení složek knižního bloku; signatury zařazuje
při archové montáži montážník nebo je součástí sofistikovanějších
vyřazovacích programů (CTP)
sirotek opuštěný poslední (východový) řádek odstavce, který při
zlomu vyšel jako první řádek stránky (sloupce); viz: parchant –
pokud takový poslední řádek odstavce sahá až k pravému
okraji sazební šíře, není současnou typografií považován za vadu zlomu
síť autotypická jemný rastr v hodnotách prakticky
asi od 24 do 120 linek na 1 cm,
jímž se rozkládá polotónová předloha, aby byla schopna tiskové
reprodukce – pro jednotlivé barvy se natáčí v
různých úhlech, např. C 15°, M 75°, Y 90°, K 45°;
s rostoucí hustotou sítě dostáváme lepší tiskový výsledek,
přičemž záleží i na kvalitě použitého papíru –
DTP-programy bývá měřena v jednotce (viz) LPI, kdy
rastru 70 linek/cm odpovídá 175 LPI
sítotisk tisková technika, u níž k
tisku dochází protlačováním barvy přes jemnou síťku, na níž je
nanesena šablona kresby; přenesená vrstva barvy jde někdy na tisku
nahmatat – z hlediska přípravy litografií je podstatné, že
kresba musí být čitelná ze strany světlocitlivé vrstvy (na rozdíl od
ofsetu)
slitek (ligatura, logotyp) v typografii písmové
spřežky spojené v jeden znak (ff, fi, fl, ft –
kvůli přečnívající kresbě), v některých jazycích
spojení dvou hlásek (ae, oe); v obecném významu jde o
spřežky, které sice nejsou fyzickým spojením písmen, ale podle
příslušných jazykových pravidel nemohou být děleny (např. ch, dvouhláska
-au-, -ou- nebo v němčině
-st-, -tz- atp.)
sloupec sazební útvar skládající se z řádků stejné
šířky; je to polotovar, který se dále zpracovává při zlomu sazby; jinak
také sloupec tabulky (rubrika; viz: kolonka) = údaje uspořádané pod sebou
soutisk přesnost tisku – ve čtyřbarvotisku nutnost
potištění papíru všemi čtyřmi barvami (tiskovými pláty) do přesně stejného
místa, což dává základní předpoklad pro ostrost tisku a
zamezení tzv. moaré; předpokladem dobrého soutisku je řádné
provedení litografie (viz: přetisk)
spadávka sazba na spadávání (k úplnému okraji
čistého formátu tiskoviny), vyžadující přesah tiskových prvků přes hranice
čistého formátu tiskoviny; viz: ořez
spojovník zvaný též divis (laicky rozdělovací znaménko) –
interpunkční znaménko, pro jehož správnou sazbu existují přesná
pravidla (viz pravidla sazby)
stahování zmenšování mezer (mezi slovy, mezi řádky); v
klasické sazbě základní postup při vyplňování řádků, jemuž se
dávala přednost před rozpalováním – vychází se z
předpokladu, že estetičtěji působí sazba s menšími
mezerami než sazba tzv. »děravá«
stínování efekt písma používaný u větších stupňů
(titulky, iniciály), kdy šedý stínek vygeneruje automaticky počítač, anebo
posunem a překrytím textu dostáváme barevný stín dle vlastní
volby; existují i stínované řezy písma (tzv. shadow)
stránka základní grafická i typografická
kategorie – vlastně polovina listu, který má vždy dvě strany,
u archu lícovou a rubovou, v knize
lichou a sudou; někdy je pro tisk využita zcela (plakát,
obrázek na spadání, podtisk), častěji má bílé okraje –
hovoříme o postavení sazby (ilustrace) na stránce
stránka východová neúplná poslední strana knihy nebo její části
(kapitoly) – má obsahovat nejméně 3 řádky textu,
přičemž těchto řádků má být alespoň tolik, kolik činí (viz) zarážka
stránková
stránka vzorová předběžně vysazená a na originálním
papíru vytištěná strana knihy, sloužící k posouzení
grafického účinu sazby; zhotovuje se popřípadě i variantně
stupeň písma správný typografický termín pro velikost
písma – v DTP se prioritně uvádí v bodech
soustavy pica, nikoli v klasických bodech cicerových (rozdíl
není výrazný, u často užívané velikosti 10 bodů
činí 0,23 mm, o něž je písmo soustavy pica
menší)
systém typografický se začal vyvíjet až 300 let po
vynalezení knihtisku, klasická sazba u nás používala tzv.
Didotův systém, jehož základní jednotka cicero (4,513 mm) se
dělí na 12 bodů (bod = 0,376 mm); počítačové
sazební programy umožňují v této soustavě pracovat, ale je
jim vlastní soustava pica (4,233 mm, dělí se také na 12
bodů, kde bod = 0,353 mm), přičemž umožňují zadávání
hodnot i v mm, cm atp.
šeď stránky dojem, kterým působí stránka při celkovém posouzení;
ideálem je stránka působící klidně, vyrovnaně – na to má vliv
řada faktorů, počínaje druhem, stupněm a řezem písma přes
velikost mezislovních mezer, zařazení obrázků, použití barev až po
vzdálenost sazebního obrazce od okrajů papíru
tabulka textové nebo číselné údaje přehledně seřazené do sloupců
a oddělené linkami nebo přiměřeným odstupem; jako součást
knihy se sází z písma o stupeň menšího,
zalamuje-li se napříč stránky, musí být čitelná při pootočení
knihy o 90 stupňů doprava (horizontální začátek tabulky je
v patě strany), a to u sudé i
liché strany stejně; skládá se z hlavičky a
noh
tilda (~) znaménko pro opakování, náhrada slova v
rejstřících (srovnej: pomlčka)
tiráž soupis nakladatelských a výrobně-technických
údajů o publikaci, zařazený jako poslední tisková strana
knihy; sází se zhruba o dva stupně menším písmem než základní
text
tiskový bod základní prvek pro přenos informace –
jakkoli je miniaturní (např. při hustotě autotypické sítě 70
linek/cm neboli 175 lpi má rozměr dvě tisíciny
čtverečního milimetru neboli do milimetru čtverečního se vejde 49
tiskových bodů), ovlivňuje vzhled tiskoviny svým tvarem, plošnou
velikostí a barvou (sytostí barvy v závislosti
na plošné velikosti) při složení s veškerými dalšími
tiskovými body; viz též: nárůst tiskového bodu
titul (titulní strana) bývá obvykle v pořadí až
třetí stranou knihy (předcházejí patitul a protititul), uvádí
a reprezentuje knihu, takže je z grafického
hlediska řešen zvláště pozorně; obsahuje minimálně jméno autora a
název díla, většinou i název nakladatelství a
rok a místo vydání
titulek nadpisový řádek v textu; sází se stejným
druhem písma jako základní text, avšak větším stupněm, popř. polotučným
řezem nebo obyčejnými verzálkami, může se ale sázet i jiným
vhodným druhem písma, pokud se základním písmem výtvarně harmonuje
typografie, typografická úprava dosahuje estetického účinu sazby
písmovými prostředky, na rozdíl od úpravy grafické, která zahrnuje i
práci s ilustrací, barevnými plochami
atp.; základní podmínkou řádné typografické úpravy je
dodržování pravidel sazby
účaří myšlená linie, na které stojí písmena v řádku
(v DTP podle angličtiny též baseline); jedním z
kritérií řádné sazby je právě dodržování účaří, a to
jak všech písmen (i různých druhů, řezů a
stupňů) v řádku, tak i několika vedle
sebe zalomených sloupců
úvod nepovinná součást knihy; protože ho píše autor, sází se ve
stejné úpravě jako následující základní text; má-li kniha na
začátku předmluvu (píše ji někdo jiný než autor) i úvod,
následují v tomto pořadí, přičemž předmluva se pak odlišuje
např. kurzívovým řezem písma
vakát (latinsky vacuus = prázdný) záměrně nepotištěná strana
v knize (s výjimkou nepotištěných stránek
posledního archu se nesmí vyskytnout na pravé, tj. liché straně)
vazba spojení knižních stran (knižního bloku) s
tuhými deskami v pevnou knihu (na rozdíl od brožury,
která je opatřena kartonovou obálkou); prodlužuje trvanlivost knihy
a poskytuje čtenáři pohodlnější manipulaci s ní –
je graficky řešena potiskem, ražbou atp. (zahrnuje desky,
předsádky, ořízku, kapitálek, záložkovou stužku)
vdova osamělý první řádek odstavce, který při stránkovém zlomu
vyjde jako poslední řádek stránky (sloupce); v moderní
typografii není považován za závadu zlomu
věnování (latinsky dedikace) bývá na začátku díla zařazeno za
titulním listem, nejlépe na samostatné stránce, a
slavnostněji upraveno
verzálky (latinsky majuskule) označení pro velká písmena (něco
jiného jsou – viz – kapitálky); verzálky jsou vývojově starší
než minusky, používají se pro zdůraznění textu, mají slavnostnější
charakter, ale delší texty z nich se hůře čtou –
při sesazování verzálek vznikají nerovnoměrné mezery mezi písmeny,
což se napravuje (viz) vyrovnáváním
východová stránka poslední (neúplná) stránka kapitoly v
knize – měla by mít více řádků, než je hodnota eventuální stránkové
zarážky
východový řádek poslední řádek odstavce; je-li
neúplný, nesmí jím začínat stránka (sloupec) nebo nesmí být uvnitř stránky
(sloupce) pod obrázkem – v takovém případě má hanlivé
označení (viz) parchant
vyrovnávání náročný proces, kdy vřazováním různě širokých
mezírek mezi jednotlivá písmena (může jít i o minusky,
přestože se většinou myslí vyrovnávání verzálek) dosahuje sazeč jejich
vzájemného stejnoměrného optického odstupu – používá se
u titulků a v akcidenční sazbě; protože moderní
způsoby výroby sazby umožňují zmenšovat odstupy sousedních znaků, lze při
vyrovnávání využít i tento postup
vysvětlivky (dříve zvané též glosář) viz: poznámky
výtisk signální jeden z prvních zhotovených
(svázaných) výtisků publikace, knižní i časopisecké, který se
v dohodnutém počtu urychleně poskytuje nakladateli –
slouží mj. i ke kontrole kvality zhotovení (v
dřívějších dobách pomalejšího tisku bylo možno ještě finální výrobu
zastavit a nejhrubější nedostatky napravit před kompletním
dohotovením vazby celého nákladu)
vyznačování způsob zvýraznění (hladké) sazby –
vyznačovacími způsoby jsou kurzíva, polotučný řez, polotučná
kurzíva a další řezy, má-li je písmo k
dispozici (slabý, extratučný, condensed atp.),
kapitálky, prostrkávání, duté (outline) písmo, stínované písmo plné
i duté, popř. písmo jiného druhu; nejběžnější a z
hlediska šedi stránky nejvýhodnější způsob vyznačování je kurzíva
záhlaví neživé drobný titulek v hlavě (méně častěji
v patě) stránky, který neměnně opakuje např. název knihy,
jméno autora nebo název kapitoly, tedy v průběhu celé knihy
nebo její rozsáhlejší části se nemění – může přitom jít jen
o liché nebo jen o sudé, anebo o
obě strany knižní dvoustrany; upravuje se menším stupněm písma,
popř. se sází jiným druhem písma, od textu se odděluje mezerou, linkou
nebo se tiskne pestrou barvou
záhlaví živé na rozdíl od záhlaví neživého se stránku od stránky
textově mění – charakteristickým příkladem jsou slovníky,
encyklopedie nebo různé seznamy (telefonní); v zásadě zde
platí totéž co pro záhlaví neživé, kombinace záhlaví neživého a
živého musí vytvářet harmonickou jednotu, samostatné živé záhlaví
může mít výraznější úpravu, aby umožňovalo čtenářovu snadnou orientaci
v textu publikace
zápatí sazební či grafické prvky umístěné pod stránkovým
rejstříkem (sazebním obrazcem) – obvykle to bývá samotná
stránková číslice, avšak může být doplněna linkou, popřípadě textem (viz
též: pata)
zarážka odstavcová odsazení prvního řádku odstavce (většinou směrem
doprava), čímž je odstavec graficky zdůrazněn; zarážka v
knize je jednotná, uvádí se počtem bodů nebou šířkou v
milimetrech, obvykle to bývá jeden čtverčík či jeho ekvivalent
(menší zarážka je nevhodná, větší zarážka než tři čtverčíky je
problematická) – sazeč musí pečlivě dodržovat pravidla se
zarážkou spjatá
zarážka řádková se používá při podřazované sazbě, jejíž levý
»sloupec« má délku podle nejširšího výrazu (obvykle číslovky + tečky +
mezery) a zbytek odstavce začíná až na této zarážce
zarážka stránková název pro způsob úpravy kapitolových stránek
v knize, jejichž sazba nezačíná od horního okraje stránkového
rejstříku, ale níž – určuje se počtem řádků základního textu;
stránka také může začínat titulkem nahoře, ale první textový řádek je
umístěn na pozici stránkové zarážky (předcházející východová stránka má
mít alespoň tolik řádků textu, kolik řádků činí hodnota stránkové zarážky)
záznamy vydavatelské se v knize umisťují na rub
titulní strany, uvádějí se zde – obvykle v patě
stránky – údaje o držitelích autorského práva
(© – copyright), tj. jména autorů textu, ilustrací, popř.
překladu, předmluvy, doslovu, jméno editora a číselné
označení publikace – mezinárodní kód ISBN (knihy) nebo ISSN
(časopisy)
zlom sazby završení typografického procesu, kdy sazeč kompletuje
a rozmisťuje jednotlivé prvky (sloupcovou sazbu, linky,
tabulky, ornamenty, ilustrace, grafy či schémata, rámečky, barevné plochy,
záhlaví, stránkové číslice, marginálie aj.) podle grafického
návrhu (zrcadla či makety) do podoby jednotlivých stran; dbá přitom všech
typografických pravidel, zásad zlomu a zachovává jednotící
charakter publikace
značka vydavatelská (signet) grafický znak vydavatele, logo;
není povinnou součástí publikace, avšak z grafického hlediska
velmi vděčný prvek, zvláště poskytuje-li jistou volnost
v úpravě (např. tisk barvou, negativně, úprava v
rámečku, vsazení do obrázku atp.)
zrcadlo sazby v reálném měřítku podrobně
rozkreslený plánek obsáhlejší tiskoviny, v němž jsou v
typografických mírách (nebo v milimetrech) zachyceny
všechny prvky stránkového zlomu tak, aby mohl být spolehlivým vodítkem
sazeči při lámání; ze zrcadla má být zřejmé postavení sazby na stránce,
musí udávat rozmístění a rozměry obrázků, pozice textů,
velikosti, druhy a barevnost prvků, které se při lámání do
stránek vkládají, atp. (někdy se zrcadlo montuje z otisků
sloupců a nátisků obrázků, potom se nazývá maketou)
© Michal Ptáček 2004
|